Listopad 2007

Dobrá stránka! máte tu vše z matiky

28. listopadu 2007 v 18:10 | Kindlosik |  Pomůcky
Klikni a otevře se ti super stránka z matiky !!


Několika násobní podmět

28. listopadu 2007 v 17:23 | Kindlosik |  Pomůcky
Nekolika násobní podmět koncovka
Alespon jedno podstatné jméno rodu mužského životného.spali - i
Žádné podstatné jméno rodu mužského životného.alespon jedno podstatné jméno neživotnýho.spaly - y
Všechna podstatná jména středního rodu v množném čísle ,rodu mužského neživotného nebo rodu ženského.spala - a
Všechna podstatná jména středního rodu , alespon jedno znich v jednotném číslespaly - y

Význam Slov ,Sousloví ATD

28. listopadu 2007 v 16:49 | Kindlosik |  Pomůcky
1.vyznam slov:
Večný: říká,co slovo znamená ve slovníku spisovné češtiny ssč
Mluvnický:mluvnické kategorie například:stůl podstatné jméno 1.pad
č.jed notné mužský rod hrad
2.Sousloví,rčení:
Sousloví:spojení více slovy zvlášt které mají jeden význam například:anglicky jazyk
4. synonyma,Hononima,Antonima:
Synonima: Slova stejného nebo podobného významu napr.obydlí: dům chata stan Hononima:Slova stejně znějící která mají různý význam například raketa tenisová vesmírná
Antonima Slova opačného významu například černá bíla
4.Skládání a odvozování:
Odvozování:pomocí předpony a přípony například prales lesník zálesák
Skládání:lesopark lesotundra lesostep

Větná skladba

28. listopadu 2007 v 16:35 | Kindlosik |  Pomůcky
Věta :
Jednoduchá - holá ( pouze podmět a přísudek) - Auto jede.
rozvitá ( i rozvíjející větné členy) - Kolem našeho domu jede červené auto.

dvojčlenná ( oba členy základní skladebné dvojice) - Bolí mě záda.
jednočlenná ( jeden člen základní skladebné dvojice)
- slovesná : Bolí mě v zádech. Hoří.Na obzoru je vidět Sněžku
- jmenná : Dům potravin. Dobrý den!
- citoslovečná : Au! Hej rup!
Souvětí - podřadné ( jedna věta hlavní, libovolný počet vět vedlejších) :Nevím,kde může být.
souřadné ( dvě a více vět hlavních, libovolný počet vět vedlejších) : Chtěla jsem se to
naučit, ale nestihla jsem to, protože mě zdržela návštěva kamarádky..

Větné členy

PODMĚT ( SUBJEKT - S)
Je základní větný člen. Ptáme se na něj 1. pádovou otázkou - kdo? co? Nejčastěji bývá vyjádřen podstatným jménem, může však být vyjádřen všemi slovními druhy.
Petrpíše úkol. - podstatné jméno
Mladíse vrátili z dovolené. - přídavné jméno
Onmi to ale neodpustí. - zájmeno
Dvaz nich se vrátili. - číslovka
Lhát je neslušné - sloveso
Domaje příslovce. - příslovce
Naje předložka. - předložka
atd.
Výjimkou je tzv. genitivní podmět, tj. podmět ve 2. pádě : Ve sklenici ubylo vody.

PŘÍSUDEK ( PREDIKÁT - P)

I) Slovesný

a) jednoduchý : Jana pomáhá mamince.
b) Složený : Jana by bývala mamince pomohla.
Za přísudek slovesný považujeme i spojení modálních ( způsobových) a fázových sloves s infinitivem plnovýznamového slovesa.
Modální ( způsobová slovesa) : moci, muset, chtít
Fázová slovesa : začít, přestat, zůstat
Mohl dosáhnout lepšího výsledku. Otec se musel vrátit. Studenti chtěli jít na výstavu.
Začal se učitněmčinu. Voda přestala téci.
II) Jmenný se sponou
Spona : být, stávat se, mít + podstatné jméno - Velryba je savec. Stal se mým kamarádem.
+ přídavné jméno - Zahrada je krásná. Jeho pohled se stával nejistým.
+ příslovce - Šaty jsou mi dobře.
+ infinitiv - Loupit není koupit.

III) Jmenný beze spony

Sliby chyby. Šatna naproti. Kniha - přítel člověka.

PŘÍVLASTEK ( ATRIBUT - At)

- je větný člen rozvíjející podstatné jméno
I) Shodný - shoduje se s podstatným jménem v pádě, rodě a čísle
- většinou stojí před podstatným jménem
- je vyjádřen přídavným jménem, zájmenem, číslovkou
lesní cesta, makové buchty, kladenští horníci, to jablko, tři jablka
Neshodný - neshoduje se s podstatným jménem v pádě….
- většinou stojí za podstatným jménem
- je vyjádřen podstatným jménem
cesta lesem, buchty s mákem, horníci z Kladna

II) Několikanásobný

- přídavná jména jedné významové řady
- jejich pořadí můžeme měnit
- mezi jednotlivé přívlastky můžeme vložit spojku -a-
- jednotlivé přívlastky oddělujeme čárkou
červené, žluté, modré a bílékostky
Postupně rozvíjející
- řídící podstatné jméno se rozvíjí nejdříve jedním přívlastkem, pak celé spojení dalším
přívlastkem atd.
- nejde přehodit pořadí, nejde vložit spojka -a-
- neoddělujeme čárkou
můj starý zimníkabát
III) Volný
- vyjadřuje doplňující vlastnost, ale nepodstatnou, můžeme ho tedy vypustit, aniž by se změnil
věty.
- oddělujeme ho čárkou
Eva, oblečená do modrých šatů, odešla do školy
Těsný
- vyjadřuje vlastnost podstatnou, nelze ho vypustit bez smyslu věty
- neoddělujeme ho čárkou
Žáci mající vši zítra nepřijdou do školy.

IV) Přístavek

- je forma volného přívlastku vyjádřeného podstatným jménem
- odděluje se čárkou
Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny, věnoval mnoho básní Praze.

PŘEDMĚT ( OBJEKT)

- je větný člen, který závisí na slovese nebo přídavném jménu
- ptáme se na něj pádovými otázkami s výjimkou 1. a 5. pádu
dodat si odvahy, přát lidem, kácet stromy
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ( ADVERBIALE - Ad)
- je větný člen, který závisí na slovese ( vrátit se zpět), na přídavném jménu ( uskutečněný podle přání), na příslovci ( velmi dobře)
- vyjadřuje různé okolnosti děje a vztahy :
- místo - jdu domů
- čas - jdu večer
- způsob jdu pomalu
- míru - krátce před večerem
- příčinu - potrestat za krádež
- účel- jet léčení
- podmínku - při nedostatku peněz se to nestane
- přípustku - přes nepříznivé počasí vyjel
DOPLNĚK ( ATRIBUT VERBÁLNí - Atv)
- je větný člen s dvojí závislostí :na podstatném jménu ( v podmětu nebo předmětu) a na slovese ( v přísudku)
Pavel chodil do divadla rád. Děvčata tancovala bosa. Petr doběhl do cíle první. Zůstal stát sám.Viděl jsem ho utíkat. Hledal zápalky, chtěje si posvítit na dvoře.
SOUVĚTÍ PODŘADNÉ - DRUHY VĚT VEDLEJŠÍCH
Vedlejší věta podmětná :
- ptáme se kdo? co?
- nejčastěji bývá uvozena vztažným zájmenem - kdo (Kdo lyžuje, rád jezdí na hory), co (Není mi známo, co proti mně má)
Vedlejší věta předmětná :
- ptáme se pádovými otázkami s výjimkou 1. a 5. pádu
- závisí na slovese nebo přídavném jménu
- nejčastěji uvozena -že, aby, kdo, co, kde, kam
Nepamatuji se , že by to řekl. Nechci, aby se o to staral. Nevím, kdo to je. Netuším, kde by mohl být. At
Vedlejší věta přívlastková
- závisí na podstatném jménu věty řídící
- bývá uvozena - který, jenž, kde, kde¨y, kam, aby
Znám hodně lidí, kteří sbírají známky. Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul. Dostal telegram, aby nejezdil.
Vedlejší věta doplňková
- závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje ke jménu v podmětu nebo předmětu této věty
- uvozena spojkou jak, kterak
- v hlavní větě je sloveso smyslového vnímání - např. slyšet, vidět, zpozorovat, cítit…..
Pozoroval srnky, jak se pasou u lesa. Vzpomínám na otce, jak rád četl knížky.Uviděl jsem, jak zmizel
ve vysoké trávě.
Vedlejší věta přísudková
- vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou - vyskytuje se velmi zřídka
Obloha byla, jako když ji vymete ( byla jako vymetená)
Vedlejší věty příslovečné
- rozvíjejí přísudek věty hlavní
místní - ptáme se kde?, odkud?, kudy?, kam? - Polož to někam, kam děti nedosáhnou.
časová - ptáme se kdy?, odkdy?, jak dlouho?, jak často? - Přišel, když přestalo pršet.
způsobová - ptáme se jak, jakým způsobem? - Udělej to tak, jak jsem ti řekla
měrová - ptáme se jak hodně, do jaké míry? - Vysvědčení nebylo tak hrozné, jak jsem se bál.
podmínková - ptáme se za jaké podmínky?, částice -li - Nebude-li pršet, nezmoknem.
přípustková - i přes jakou skutečnost, spojky třebaže, přestože, i když - Přestože pršelo, přišel.
příčinná- ptáme se proč, z jaké příčiny? - Vzala si svetr, protože jí byla zima.
účelová - ptáme se proč, za jakým účelem? - Vzala si svetr, aby jí nebyla zima.
SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ
Souřadné poměry mezi hlavními větami
Slučovací - spojky a, i nebo, ani také, pak, i - i, ani - ani, za prvé - za druhé, jednak - jednak, zčásti -
zčásti…
Novákovi začali opravovat plot a Součkovi se k nim přidali
Stupňovací - spojky ba, ba i, dokonce i, nejen - ale, nejen - nýbrž
Novákovi opravili plot, Součkovi ho dokonce i natřeli.
Odporovací - spojky ale, avšak, však, jenže, a přece, nýbrž
Novákovi začali opravovat plot, ale Součkům se nechtělo
Vylučovací - spojky buď - anebo, nebo, anebo, či, buď - buď, zdali - či
V sobotu buď u Nováků hráli karty, anebo u Součků tancovali.
Příčinný - spojky neboť, vždyť totiž
Novákovi se dnes moc nevyspali, neboť u Součků byl hlučný večírek
Důsledkový - spojky a proto, proto, tudíž, a tedy, a tak, takže ..
U Nováků byl hlučný večírek, a proto se Součkovi moc nevyspali.
Poznámka k pravopisu: Souřadně spojené věty oddělujeme čárkami. Čárku nepíšeme pouze před spojkami a, i, nebo, ani v poměru slučovacím.
ZVLÁŠTNOSTI VĚTNÉHO ČLENĚNÍ
a) do věty se mluvnicky nezačleňují
1. Oslovení
To bys, Aničko, nevěřila
2. Citoslovce
Brr, to je zima.
Pozor!!! Netýká se to citoslovce, které zastupuje jiný slovní druh, např. sloveso v přísudku : Žába žbluňk do vody. Kanár frnk z klece. ( pozn. v tomto případě se neodděluje čárkou)
3. Samostatný větný člen
Je výraz vytčený před nebo za větnou konstrukci, odděluje se čárkou
Eva, ta se učí denně. Lekla se jí, té postavy.
4. Vsuvka
Je slovní výraz nebo věta, která s obsahem věty souvisí jen významově, ne mluvnicky. Nezávisí na žádném větném členu, přerušuje souvislé pásmo řeči.
Touto cestou, pokud se pamatuji, jsme už jednou šli.
b) do věty se mluvnicky začleňuje
osamostatnělý větný člen - vyjadřování postupné, tzv. parcelace, rozčleňování
Brodil se bahnem. Po kotníky. Sám.
ODCHYLKY OD PRAVIDELNÉ VĚTNÉ STAVBY
a) odchylky, které se nepovažují za chyby
1. Elipsa ( výpustka)
Je vynechání slov nebo věty, které náleží do větného schématu. Nebvrání to srozumitelnosti, protože informace je jasná z kontextu.
Vlak odjíždí v deset ( hodin) patnáct ( minut). Už musím ( jít domů).
2. Apoziopeze ( nedokončená výpověď)
Je přerušení nebo nedokončení výpovědi, když nenalezneme nejvhodnější výraz nebo když nechceme užít vulgární výraz . Označuje se několika tečkami. - např. Rád bych připomněl, že…
Jdi do …
3. Atrakce ( skladební spodoba)
Vyskytuje se v ustálených vyjádřeních. Jeden tvar slova se přizpůsobuje druhému, i když to neodpovídá významu vyjádření.
Je širší než delší.( než dlouhý)
Vezmi kde vezmi .( vezmeš)
b) odchylky, které jsou syntaktickými chybami
1. Anakolut ( vyšinutí z větné vazby)
- začátek větné konstrukce, přerušení, a přechhod k jiné konstrukci ( anakolut poznáme podle toho, že když vypustíme vedlejší větu vloženou do části A a B věty hlavní, tyto části k sobě "nesedí"- např:
Člověk, když není opatrný, hned se mu něco ztratí.
Správně : Člověk, když není opatrný, hned něco ztrarí.
Kdo se přihlásí na zájezd, je třeba, aby zaplatil zálohu.
Správně : Kdo se přihlásí na zájezd, musí zaplatit zálohu.
2. Zeugma ( zanedbání dvojí vazby)
- dva větné členy spojíme společnou vazbou, ač každý z nich se váže s jiným pádem
Udržujte čistotu uvnitř i před budovou.
Správně : Udržujte čistotu uvnitř budovy ( 2. pád) i před budovou ( 7. pád)
3. Kontaminace ( směšování, křížení vazeb)
Správná vazba je zaměněna s jinou, převzatou od slova podobného významu
Cenit si něco - vážit si něčeho = cenit si něčeho
Mimo Evu - kromě Evy = mimo Evy

Tvarosloví 1

28. listopadu 2007 v 16:25 | Kindlosik |  Pomůcky
Tvarosloví je část mluvnice ( gramatiky)
Je to nauka o tvarech slov, zabývá se tříděním slov na slovní druhy a morfologickými kategoriemi slov,
tj. jejich tvary a mluvnickými významy
Rozeznáváme 10 slovních druhů:
1. podstatná jména - substantiva
2. přídavná jména - adjektiva
3. zájmena - pronomina
4. číslovky - numeralia
5. slovesa - verba
6. příslovce - adverbia
7. předložky - prepozice
8. spojky - konjunkce
9. citoslovce - interjekce
10. částice - partikule
ohýbání ( flexe ) - skloňování ( deklinace )
- časování ( konjugace )

MLUVNICKÉ KATEGORIE

A ) JMEN
Rod ( genus ) - mužský - maskulinum
- ženský - femininum
- střední - neutrum
číslo ( numerus ) - jednotné - singulár
- množné - plurál
pád ( casus - vysl. kázus ) - 1. nominativ
- 2. genitiv
- 3. dativ
- 4. akuzativ
- 5. vokativ
- 6. lokál
- 7. instrumentál

B ) SLOVES

Osoba - persona

Číslo - numerus
Způsob - modus
Čas - tempus
Slovesný rod - genus verbi
Slovesný vid - aspekt
PODSTATNÁ JMÉNA - SUBSTANTIVA
jsou názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů
substantivní skloňování, jen některá zpodstatnělá přídavná jména ( např. hajný, průvodčí ) - mají skloňování adjektivní ( podle vzoru mladý, jarní )
druhy podstatných jmen : konkrétní ( stůl, sešit, dívka)
abstraktní ( chudoba, láska)
obecná ( člověk, město)
vlastní ( Petr, Chomutov)
Rod podstatných jmen + vzory :

Mužský - maskulinum

- životný ( animata) - pán, muž, předseda, soudce
- neživotný ( inanimata) - hrad ( pomocný vzor les), stroj
ženský - femininum
- žena, růže, píseň, kost
střední - neutrum -
- město, moře, kuře, stavení
kolísání v rodě - smeč ( m.,f.), rez ( m., f.), rukojmí ( m., n.), hřídel ( m., f.) atd.
dvourodost - brambor - brambora, kedluben - kedlubna, řádek - řádka atd.
jiný rod v singuláru, jiný rod v plurálu - dítě - děti
některá substantiva mohou stejným tvarem označovat osobu mužskou i ženskou - např. jedináček ( Péťa je jedináček, Lenka je jedináček )

Kolísání v životnosti u maskulin

Zpravidla označují podstatná jména rodu mužského životného věci biologicky živé. Ne vždy však mluvnická životnost odpovídá biologické živosti:
-neživé věci mají životnou koncovku : sněhuláci, panáci, strašáci, draci--- takže : Sněhuláci na jaře roztáli.
-živé bytosti mají neživotnou koncovku : národ, dav, zástup, hmyz --- takže : Národy povstaly.
-koně, rodiče, lidičky - mají neživotnou koncovku, ale jsou to maskulina životná --- takže : Rodiče tleskali.
-dvojí tvary - životné i neživotné mají :
životné tvary neživotné tvary
slanečci slanečky
koníčci koníčky
ledoborci ledoborce
uzenáči uzenáče
ukazatelé ukazatele
činitelé činitele
---takže : Uzenáči mi nechutnali. Uzenáče mi nechutnaly.
Obojí tvary mají i bacili - bacily, mikrobi - mikroby --- takže : mikrobi se množili - mikroby se množily
POZOR! Výjimka : dny plynuly, dni plynuly, dnové plynuli

ČÍSLO

Jednotné - singulár

Množné - plurál
Dvojné - duál = ve staročeštině skloňování všeho, co bylo v páru, dnes se užívají jen zbytky duálu - pouze ve
Skloňování pojmenování párových orgánů lidského těla : oči, uši, ruce, nohy, ramena, kolena,
Prsa.
Podstatná jména hromadná - kolektiva , singularia tantum = podstatná jména, která mají jen tvar čísla jednot.
- přípony : -í ( listí, dříví)
- oví ( křoví, stromoví )
- stvo ( lidstvo, bratrstvo
- ctvo ( ptactvo, dělnictvo )
- ina ( bučina, dubina )
- 0 ( skot, hmyz )
podstatná jména pomnožná - pluralia tantum = podstatná jména, která mají tvar čísla množného, ale
označují jednu osobu nebo věc : prázdniny, kalhoty, nůžky,
housle, Vysočany, Krkonoše
podstatná jména látková - materiální = označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné
s celkem : mouka, voda, písek, voda, pivo, sníh

PŘÍDAVNÁ JMÉNA - ADJEKTIVA

- vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů
- určujeme u nich rod, číslo, pád a vzor
- můžeme je stupňovat :
1. stupeň - pozitiv - vyjadřuje základní stupeň vlastnosti - např. veselý
2. stupeň - komparativ - vyjadřuje větší míru nějaké vlastnosti, tvoří se od pozitivu příponami - ejší, - ější,
-ší, -í - např. veselejší
3. stupeň - superlativ - vyjadřuje největší míru vlastnosti, tvoří se od komparativu předponou nej-,
např. nejveselejší
skloňování přídavných jmen :
1.základní - tvary složené - tvrdé ( vzor mladý )
měkké ( vzor jarní )
2. jmenné tvary - vzor mlád, rád
3. přivlastňovací - otcův, matčin

ZÁJMENA - PRONOMINA

Jsou slova, která sama neoznačují osobu, zvíře, věc nebo vlastnost, nýbrž jen zastupují příslušná substantiva nebo adjektiva.
Určujeme u nich rod, číslo, pád

Druhy zájmen

1. osobní - personalia : já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, zvratná se , si
2. přivlastňovací - posesivní : můj, tvůj, náš, váš, jeho, její, jejich, svůj
3. ukazovací - demonstrativa : ten, tento, onen, takový, týž, tentýž, sám
4. tázací - interrogativa - kdo, co, jaký, který, čí
5. vztažná - relativa : kdo, co, jaký, který, čí, jenž, kdož, což
6. neurčitá - indefinitní : někdo, něco, něčí, některý, nějaký, kdosi, cosi, čísi, jakýsi, kterýsi, každý, všechen,
všichni,
7. záporná - negativní - nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný
podle skloňování rozlišujeme zájmena :
bezrodá - já, ty, my, vy, se
rodová - mohou mít skloňování zájmenné ( ten, onen, kdo, náš, jenž atd. ) a adjektivní ( jaký, každý, který ,
takový, žádný, můj atd.)
( nesklonná zájmena jsou : jeho, jehož, jejich, jejichž)
skloňování zájmene já onanaše - skloňování jako ona - ve všech
pádech dlouhé tvary, ve 4. pádě krátký
2. p. mě, mne jí
3. p. mně, mi jí
4.p. mě, mne ji
6.p. mně ní
7.p. mnou jí

Tvarosloví

28. listopadu 2007 v 16:20 | Kindlosik |  Pomůcky
Vyjadřují počet, pořadí apod.
Určujeme u nich pád
Druhy číslovek :
Určité - pět, dvacátý, stokrát
Neurčité - několik, málo mockrát
Základní - na otázku kolik? --- deset, sto, osm, několik
řadové - na otázku kolikátý? --- pátý, stý, několikátý
druhové - na otázku kolikerý? kolikero? --- několikerý užitek, dvojí/e jablka
násobné - na otázku kolikrát? kolikanásobně? --- pětkrát, stonásobně
podílné - na otázku po kolika? --- po pěti, po dvou, po dvaceti
skloňování číslovek :
- číslovky řadové, druhové a násobné se skloňují podle vzoru mladý ( druhý, dvojnásobný, dvojí ) nebo podle vzoru jarní ( první, třetí, trojí) číslovky základní : číslovka jeden se skloňuje jako ten
číslovky dva, oba mají tyto tvary : 1. pád - dva, oba; dvě, obě
2. pád - dvou, obou
3. pád - dvěma, oběma
4. pád - dva, oba, dvě, obě
6. pád - dvou, obou
7. pád - dvěma, oběma
číslovky tři, čtyři mají tyto tvary : 1. Pád - tři, čtyři
2. pád - tří, čtyř
3. pád - třem, čtyřem
4. pád - tři, čtyři
6. pád - třech, čtyřech
7. pád - třemi, čtyřmi
spojení číslovka + jméno počítaného předmětu :
a) číslovka se skloňuje a jméno je ve 2.pádě- ze sta případů, pět chlapců
b) číslovka i jméno se skloňují - o stu lidech, z třiceti chlapců
c) číslovka se neskloňuje skloňuje se jméno počítaného předmětu - o sto lidech, se sto lidmi
d) složené číslovky : dvacet jeden chlapec, dvacet jedna chlapců, jedenadvacet chlapců
e) skloňují se všechny části spojení - třiceti/třicíti tří/třech chlapců, třiceti/třicíti třem chlapcům
f) půl, pár ve spojení se jménem je nesklonné - k půl litru, s pár korunami
k pravopisu číslovek :
- za číslovkami řadovými píšeme tečku - Karel IV.,bydlím v 5. patře
- číslovky píšeme zvlášť - šest set čtyřicet dva , pouze na složenky, šeky apod. je píšeme dohromady - šestsetčtyřicetdva

SLOVESA - VERBA

- slova, která vyjadřují děj

- určujeme u nich osobu, číslo, způsob, čas, rod vid a zařazujeme je ke třídě a vzoru
typy sloves :
- slovesa plnovýznamová - mají samostatný věcný význam - bezpředmětová jít, spát mluvit
předmětová pomáhat chlapci
- slovesa pomocná - jsou ve spojení s jinými slovesy plnovýznamovými :
- vlastní pomocná slovesa : být, mít, stát se
- modální ( způsobová slovesa ) - spojují se s infinitivem plnovýznamového slovesa : muset, smět, chtít,
mít ( povinnost), moci
- fázová slovesa - vyjadřují jednotlivé fáze děje významového slovesa : začít, počít, přestat, ustat, zůstat
- slovesa zvratná - myji se, přeji si
slovesné tvary :
- určité - vyjadřují všechny mluvnické kategorie sloves, tedy osobu, číslo, způsob atd.
- neurčité - infinitiv, přechodníky, příčestí minulé a trpné
jednoduché - jen tvar plnovýznamového slovesa - odnes!, odnesen, odnést
složené - obsahují navíc pomocné sloveso - odnesl jsem, odnesl bych …

Mluvnické kategorie sloves

1. Osoba - 1., 2., 3.,
2. Číslo - jednotné ( singulár)
- množné ( plurál )
posuny v kategorii osoby a čísla :
autorský plurál ( plurál skromnosti) - někdy se označuje jako mykání: K tomu se ještě vrátíme. Přejdeme
k výkladu. (= já)
plurál majestatikus - k zesílení významu, slavnostní sloh panovníků : My, Karel IV., král český, jsme
rozhodli takto.
Vykání - vyjadřování úcty : Buďte tak laskav ….
Onkání - dřív dospělých k mladším, dnes archaické : Šel domů a trochu se vyspal!
Onikání - vyjádření společenské nadřazenosti, dnes archaické : Co ráčejí poroučet?
3. Způsob
a) oznamovací - indikativ - vyjadřuje děj reálný ve všech časech: píšu, psal jsem, budu psát
b) podmiňovací -kondicionál - vyjadřuje nereálnost obsahu, podmínku, přání, nejistotu
přítomný - Kdybych měl čas, napsal bych úkol.
minulý - Kdybych býval měl čas, byl bych ten úkol napsal.
Pozn. Pozor na pravopis! : psal bych psali bychom
psal bys psali byste
psal by psali by
Stejně tak : abych, abys, aby, abychom, abyste
kdybych, kdybys, kdyby, kdybychom, kdybyste
c) rozkazovací - imperativ - k vyjádření výzvy, apelu : piš, odepište …
4. Čas

a) přítomný - prézens - děj probíhá v okamžiku promluvy : nesu, beru, kryje, píšeme …

b) minulý -préteritum -děj se odehrál před okamžikem promluvy - nesl jsem, bral jsem
c) budoucí - futurum- vyjadřuje děj následující za okamžikem promluvy - budu nosit, budu brát
5. Slovesný rod - genus verbi
činný- aktivum - podmět je původce děje, předmět je cíl děje, podmět něco dělá : Žák píše.
trpný-pasivum - podmět je cíl děje, s podmětem se něco děje : Žák je chválen.
a) pasivum opisné - pomocné sloveso být + příčestí trpné : Oběd je uvařen.Otvor byl zakryt.
b) pasivum zvratné - sloveso nezvratné + se : Obchody se zavírají večer.Oběd se vaří.
6. Slovesný vid - aspekt
je schopnost slovesa vyjádřit týž děj podle různého chápání jeho průběhu
slovesa nedokonavá - imperfektiva : mohou vyjadřovat přítomnost, budoucnost i minulost, pomůcka :
slovíčko "stále" : padá, píše, kupuje , hází,
slovesa dokonavá - perfektiva : nemohou vyjadřovat přítomnost, pomůcka : slovíčko " jen jednou " : spadne,
napíše. nakoupí, hodí
Slovesné třídy a vzory :
- 1. Třída - -e : vzory nese, bere, peče, maže, tře
- 2. Třída - -ne : vzory tiskne, mine, začne
- 3. Třída - - je : vzory kryje, kupuje
- 4. Třída --í : vzory prosí, trpí, sází
- 5. Třída -á : vzor dělá

PŘÍSLOVCE

-neohebný plnovýznamový druh
-vyjadřují okolnosti děje nebo vlastností
druhy :
místa : ( kde?, odkud?, kudy?, kam?) : doma, shora, tudy, doma….
Času : ( kdy?, odkdy?, dokdy?) : dlouho, ráno, brzy, teď ….
Způsobu : ( jak? ) : rychle, pěkně, tak ….
Příčiny : ( proč? ) : schválně, navzdory, proto )
Příslovečné spřežky :
Píší se dohromady : nahlas, vtom, zpaměti, nahoru
Stupňování příslovcí :
Blízko, blíže, nejblíže
Vysoko, výše, nejvýše
Dobře, lépe, nejlépe
Málo, méně, nejméně

PŘEDLOŽKY - PREPOZICE

-neohebný, významově nesamostatný slovní druh
předložky vlastní : v, s, do, k, před, při ….
Předložky nevlastní - odvozeny z jiných slov : kolem, okolo, místo, během, mezi, blízko…
Stojí blízko ( příslovce ) ale blízko domu ( předložka )
SPOJKY - KONJUNKCE
-neohebný, neplnovýznamový druh
spojky souřadicí :
slučovací : a, i, ani, nebo, jak-tak, jednak-jednak, hned-hned
stupňovací : i, ba, ba i, dokonce, nejen-ale i, nejen- nýbrž i
odporovací : ale, avšak, však
vylučovací : buď-nebo, anebo, nebo
příčinné : neboť, vždyť, totiž
důsledkové : proto, a proto, tedy, …
spojky podřadicí : protože, poněvadž, aby, že, ačkoliv, jakmile, že, když, jestliže …
před spojkami píšeme čárku, vyjma spojek a, i, nebo, ani ve významu slučovacím

CITOSLOVCE - INTERJEKCE

Neohebný slovní druh
Vyjadřuje nálady, city - ach, fuj, bože!
Vůli - haló, hybaj, marš, nate, prr…
Označuje hlasy, zvuky - bum, prásk, cink, haf, mňau….
ČÁSTICE - PARTIKULE
Neohebný slovní druh, není větným členem
uvozují samostatné věty nebo vyjadřují různé významové nebo citové odstíny : ať, kéž, nechť, což, ne, jen …
Ať se brzy vrátíš! Kéž by už byly prázdniny! Jen aby to dobře dopadlo!


Chat

19. listopadu 2007 v 20:38 | Langoš |  Chat
Po kliknutí se vám otevře stránka a nalevo vyplníte Nick a můžete chatovat...
Těšíme se na vás
Tým myšlenky :Langoš,Kindloška,Fogytko a Coole

Pavel a Bára.N

19. listopadu 2007 v 14:37 | Kindlosik |  Fotogalerie

Výtvory 1

18. listopadu 2007 v 10:23 Fotogalerie

Výtvory 2

18. listopadu 2007 v 10:21 | Kindlosik |  Fotogalerie




No tak toto jsou holky z 9.třídy

16. listopadu 2007 v 14:49 | Kindlosik |  Fotogalerie

Kdo to pak rozbil?

16. listopadu 2007 v 14:45 Drbárna

Výtvory 3

16. listopadu 2007 v 14:40 | Kindloska |  Fotogalerie

Naše škola

16. listopadu 2007 v 14:37 | Kindlosik |  O naší škole
Víc foteček !!Click!!

Do jaké třídy chodíte??

14. listopadu 2007 v 13:38 Ankety
Tak do jaké třídy chodíte??