Prosinec 2007

PF 2008

31. prosince 2007 v 0:00 | Kindlosik Langos Holub Ptáček
Šťastný Nový rok 2008 přejí správci a Admini servru Myšlenka

Hezkého ježíška :-)))

24. prosince 2007 v 22:38 | Tým myšlenka

Veselé Vánoce

24. prosince 2007 v 7:00 | Kindlosik Langos Holub Ptáček
Admini a Správci myšlenky vám přejí veselé Vánoce

Nej předmět

18. prosince 2007 v 17:30 | Fogytko |  Ankety
Jaký je váš nejoblíbenější předmět??
Hlasujte

Bankovnitví

16. prosince 2007 v 15:20 | Fogytko |  Referáty
Bankovnictví

Bankovní systém v ČR:
Do roku 1990 byl jednoúrovňový bankovní systém s výrazným monopolem státní banky československé.
Nyní dvouúrovňový bankovní systém:
1) centrální banka ČNB - státní instituce, nepodnikatelský subjekt
2) obchodní banky - podnikatelské subjekty

ČNB má sídlo v Praze, nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada ČNB v čele s guvernérem.

Úkoly ČNB:
- určuje a prosazuje vnitřní a vnější měnovou politiku
- sleduje množství peněz v oběhu, emituje (vydává) nové peníze a opotřebované nebo neplatné stahuje z oběhu
- dohlíží nad činností obchodních bank (kontrolní funkce), poskytuje bankovní úvěry a ukládá jejich depozita (banka bank)
- vede účty státního rozpočtu
- spravuje měnové rezervy ve zlatě a devizách
- obchoduje s cennými papíry (především státními)

Je vrcholnou institucí bankovního dozoru. Centrální banka je nezávislá = má plnou pravomoc k vytyčení a provádění měnové politiky. Má i plnou odpovědnost za její úspěšnost.

Nástroje ČNB:
1) diskontní sazba - základní úroková sazba v ekonomice. Za tuto sazbu se ale obvykle půjčuje jen obchodním bankám. Obchodní banky pak půjčují klientům ještě za vyšší sazby. Tento nástroj ovlivňuje míru inflace.

2) Repo sazba - úroková sazba centrální banky pro reeskort směnek. Obchodní banky eskontují směnky od klientů (poskytnou jim eskontní úvěr). Když však obchodní banka potřebuje peníze reeskontují směnky ČNB za repo sazbu.


3) Lombardní sazba - úroková sazba na úvěry obchodním bankám se zástavou cenných papírů. Je vždy vyšší než diskont nebo repo sazba.

4) Povinné minimální rezervy - centrální banka předepisuje obchodním bankám určité procento z vkladů, které si musí u nich uložit ve formě povinné minimální rezervy. Tyto peníze jsou mimo oběh. Působí proti inflačně.

5) Pravidla likvidity - centrální banka určuje obchodním bankám jaký mají mít vztah mezi aktivy a pasivy. Tzn. že krátkodobé úvěry jsou kryty z krátkodobých zdrojů a dlouhodobé úvěry z dlouhodobých zdrojů.

6) Operace na volném trhu - ČNB obchoduje s cennými papíry a tím zvyšuje nebo snižuje množství peněz v oběhu.

Obchodní banky vyvíjejí činnost za účelem dosažení zisku. Zisk banky je dán:
- úrokovým rozpětím (úroky úvěru - úroky vkladu)
- poplatky za služby (vedení účtu, zprostředkování plateb)

Obchodní banky vykonávají:
1) pasivní úvěrové operace (banka přijímá peníze, je v dlužnické pozici)
2) aktivní úvěrové operace (banka poskytuje úvěry, vystupuje v roli věřitele)

ad 1) Dělení:
a) z hlediska termínu:
- terminované vklady - na pevný termín (např. termínované účty) nebo s výpovědní lhůtou (vkladní knížky s výpovědní lhůtou apod.) Tento zdroj je pro banku stabilnější, je úročen vyšším procentem.
- neterminované vklady - (vklady na viděnou) - klient může svůj vklad kdykoliv vybrat, proto je tento vklad úročen velmi nízkým procentem. Příkladem jsou běžné účty podnikatelů, vkladní knížky a sporožira občanů apod.

b) z hlediska měny
- korunové (fyzicky)
- devizové (na účtě)

V případě, že banka nemá dostatek finančních zdrojů a potřebuje je, může je získat pomocí:
- úvěru od ČNB
- úvěru od ostatních bank
- emisí (vydáváním) bankovních obligací - bývá v miliardových objemech, jsou dlouhodobým zdrojem, jsou jen u větších bank
- emisí hypotéčních zástavních listů - pouze banky, které vlastní k tomuto licenci

ad 2) banka zde poskytuje úvěry, vystupuje v roli věřitele. Cílem těchto operací je:
- výnosnost úvěru - banka musí stanovit takové úroky z úvěru, aby vydělala (a přitom to nesmí být tak vysoký úrok, aby jej firmy či občané nebyli schopni zaplatit). Úrok může být stanoven pevný nebo pohyblivý
- návratnost úvěru - banka se musí zajistit proti případnému nesplacení závazků dlužníka

Druhy úvěrů:
1) krátkodobé (do 1 roku)
a) Kontokorentní úvěry - jsou kombinací BÚ s možností čerpat krátkodobý úvěr do výše úvěrového limitu, stanoveného ve smlouvě o kontokorentním úvěru.
b) Eskontní úvěr - souvisí s odkoupením (eskontem) směnky klienta před dobou splatnosti směnky.
c) Akceptační - banka neposkytne klientovi přímo peníze, ale akceptuje cizí směnku vystavenou klientem - příjemcem akceptačního úvěru, a tím se stává hlavním směnečným dlužníkem (pouze nejlepším klientům)
d) Revolvingový - klient může čerpat úvěr opakovaně, nemusí být sepsána smlouva, podmínkou je splacení předešlé půjčky. Pouze pro vynikající klienty
e) Lombardní úvěr - úvěr jištěný zástavou movité věci (cenné papíry, zboží atd.)

2) střednědobé a dlouhodobé (se splatností od 1 do 10 let - výjimečně delší)
a) hypoteční - jištěný hypotékou (zástavou nemovitostí)
b) emisní - spojený s emisí dlouhodobých cenných papírů
c) spotřební půjčky občanům

Zvláštní forma úvěru:
1) faktoring - odkup krátkodobých pohledávek (do 1 roku
2) forfaiting - odkup dlouhodobých pohledávek (nad 1 rok)

Faktoringová společnost odkoupí pohledávku od firmy (SF) většinou za nižší cenu a nyní firma OB nedluží firmě SF, ale faktoringové společnosti, která může nárokovat pohledávku v plné výši. Mnohdy nedojde k peněžnímu splacení pohledávky, ale k vypořádání pohledávky prostřednictvím odběru výrobku nebo zboží.

Zajištění návratnosti úvěru:

1)než poskytne banka klientovi úvěr prověřuje si:
- bonitu klienta - schopnost a ochota dostát závazku, majetkové poměry žadatele
- podnikatelský záměr - nač si podnikatel bere úvěr, návratnost projektu
- likviditu - schopnost přeměny majetku na hotové peníze

2) to však ještě nestačí. Ve většině případů chce banka od klienta určité záruky, jištění úvěru, a to ve formě:
- zástavy nemovitosti (hypoteční úvěr)
- zástavy movitosti - cenné papíry, stroje, zásoby (lombardní úvěr)
- ručitelé (u občanských půjček), ručit mohou i podnikatelské subjekty za podnikatelské úvěry
- vinkulace vkladu (zablokování vkladu dlužníka na účtu či na knížce ve prospěch věřitele pro případ nesplacení úvěru)
- postoupení pohledávek

Jakmile banka poskytne žadateli úvěr kontrola dlužníka nekončí (průběžně kontroluje splátky úvěru a úroků, hospodaření firmy - výsledovka, rozvaha). Má právo požadovat doložení, že půjčené peníze byly využity na účely, na který byla sepsána úvěrová smlouva. V případě nedodržení podmínek ze strany klienta má banka možnost žádat okamžité splacení úvěru nebo realizovat své zástavní právo.

Bankovní služby

Banky mají příjmy nejen z poskytování úvěrů. Z marketingového hlediska nabývají na významu další služby, které banky poskytují, a jejichž okruh se nejen u nás, ale i v celém světě stále rozšiřuje:
1. zakládání a vedení účtů
2. bezhotovostní platební styk domácí i zahraniční
3. platební karty
4. šeky
5. homebanking
6. směnárenská činnost
7. devizové operace
8. zprostředkování obchodů s cennými papíry pro klienty
9. bezpečnostní schránky a ukládání cenností
10. poradenské služby

1. Založení a vedení účtů - banky nabízejí klientům celou škálu účtů - běžné účty, termínované účty, devizové účty atd.
Založení a vedení běžných účtů
BÚ pomáhají zajistit bezhotovostní platby podnikatelů. Při založení klient prokáže identitu občanským průkazem a doloží živnostenské oprávnění nebo výpis z OR. Pak podepíše s bankou smlouvu o běžném účtu (viz obchodní zákoník), jejíž nedílnou součástí je podpisový vzor osob oprávněných s penězi na účtu manipulovat. Jedná se o smluvní vztah, takže banky se liší v podmínkách vedení účtů. Účet slouží především k bezhotovostními přijímání plateb a k úhradě závazků klienta (příkaz k úhradě, trvalý příkaz k úhradě). Má-li klient písemně povolené vzít si dlužnou částku z účtu dlužníka, může prostřednictvím banky realizovat příkaz k inkasu nebo trvalý příkaz k inkasu. O pohybech na účtu je klient informován formou výpisu z běžného účtu. Výpis z účtu dostává klient většinou s určitým časovým zpožděním. K překlenutí této doby podvojné účetnictví používá účet peníze na cestě (261) a jednoduché účetnictví kolonku průběžné položky v peněžním deníku.

2a. Bezhotovostní platební styk v tuzemsku - v domácím bezhotovostním styku mohou majitelé účtů použít:
- příkaz k úhradě - vystavuje dlužník a přikazuje tak své bance, aby z jeho účtu převedla peníze na účet věřitele
- trvalý příkaz k úhradě - je obdobou jednorázového příkazu k úhradě s tím rozdílem, že dlužník dá své bance dlouhodobý příkaz, aby platila pravidelně (např. měsíčně) určité částky věřiteli
- příkaz k inkasu - vystavuje věřitel, který má písemné povolení od dlužníka, že si smí z dlužníkova účtu sám převést dlužnou částku. Toto písemné povolení dává dlužník své bance při podpisu smlouvy o vedení účtu, aby banka věděla, kdo má toto inkaso povoleno. Z uvedeného popisu je vidět, že inkaso je mnohem méně používanou formou bezhotovostního styku (protože je těžké najít firmu, které se dá věřit, že si vezme z účtu jen to, na co má nárok)
- trvalý příkaz k inkasu - je obdobou jednorázového příkazu k inkasu.Věřitel dá dlouhodobý pokyn bance, ať mu z dlužníkova účtu pravidelně posílá určitou částku

2b. bezhotovostní platební styk se zahraničím - mezinárodní obchody jsou vždy rizikovější na úhradu dlužníkem vzhledem k rozdílům v právních systémech jednotlivých zemích a ztížené vymahatelnosti. K omezení rizik je možné využívat specializované bankovní služby:
- platba formou dokumentárního inkasa nebo dokumentárního akreditivu - jsou to platební instrumenty, kdy ke smluvnímu vztahu dodavatele a odběratele přistupují i jejich banky (tzn. že v každém státě je jeden z obchodních subjektů a jeho banka). Při dokumentárním inkasu se zavazuje inkasní banka (banka dodavatele) vydat dlužníkovi (odběrateli) dokumenty opravňující nakládat se zbožím, bude-li při jejich vydání zaplacena sjednaná částka (nebo vystavená směnka). Riziko vzniká v tomto případě pokud odběratel zboží odmítne převzít ( a tedy i zaplatit) a ono už je např. v přístavu v jeho zemi. Ještě bezpečnější je dokumentární akreditiv, tedy písemný závazek banky odběratele, že poskytne dodavateli plnění (peníze, směnku) budou-li do určité doby splněné podmínky dohodnuté v akreditivu. Splnění podmínek doloží dodavatel většinou dokumenty o zaslání zboží. Otevření akreditivu u banky odběratele většinou vyžaduje složení kontrahované ceny zboží na speciálním účtu, což váže odběrateli peníze.Na druhou stranu je tento instrument jistotou pro dodavatele i odběratele, že kontrakt bude vypořádán k oboustranné spokojenosti.
- Mezi nedokumentární instrumenty zahraničního obchodu nabízené bankami patří hladký plat (de facto příkaz k úhradě) a směnečný aval - tyto nástroje však nepokrývají rizika obchodu tak jako nástroje dokumentární

3. platební karty - se stávají stále oblíbenější službou. Bývají vydávány k běžným nebo žirovým účtům a umožňují majiteli karty operativně vybírat hotovost (24 hodin denně, z kteréhokoliv tuzemského popř. i zahraničního bankomatu - podle typu karty) nebo používat přímo k bezhotovostní platbě u smluvních maloobchodních partnerů, v restauracích, ubytovacích zařízení atd. Mezi nejvýznamnější mezinárodní kartové systémy patří Europay/MasterCard, VISA, American Express, Dinners Club. V zásadě můžeme karty členit na debetní ( u těchto karet nebývá povoleno čerpat účet do záporu) a kreditní (úvěrová karta, která umožňuje poskytnutí revolvingového úvěru, úroky z tohoto úvěru však bývají hodně vysoké). S některými kartami bývají spojené i doprovodné služby jako pojištění, asistenční služba apod.

4. šeky - jejich vydávání a použití se řídí zákonem směnečným a šekovým, můžeme je tedy označit jako cenné papíry. Je to klasický a stále oblíbený instrument platebního styku. Šeky můžeme členit na soukromé (vystavované nebankovními subjekty, které mají u některé banky veden účet) a bankovní (vystavované přímo bankami). V ČR byl od roku 1995 zaveden Zaručený šekový systém,který má hodně blízko k eurošekům a stanoví jednotná pravidla, při jejichž dodržování má majitel šeku garanci proplacení bankou, která mu tiskopisy šeku vydala.

5. Některé banky nabízejí k účtům tzv. homebanking, kdy klient je přes modem napojen svým firemním nebo domácím počítačem na počítač banky a může si sám kontrolovat stav účtu a zadávat příkazy, aniž by musel jít osobně do pobočky banky. Obdobou této služby je napojení klientova mobilního telefonu na banku. Velké možnosti nabízí i rychlé rozšiřování a zdokonalování světové sítě sítí - internetu. E-business je nejrychleji se rozvíjejícím sektorem v USA brzy roztočí obchody i v ostatních vyspělých zemích světa.

6. směnárenská činnost - výměna valut a deviz (včetně cestovních šeků) v aktuálním kurzu

7. devizové operace - banky provádí bezhotovostní platební styk i v cizích měnách a nabízejí svým klientům možnost zajistit se proti kurzovým rizikům bankovními devizovými deriváty - swapy, forwardy, opce.

8. obchody s cennými papíry - většina bank má své makléře na BCP Praha a za úplatu zajišťují pro klienty zprostředkování nákupu či prodeje cenných papírů. Velkým klientům banky nabízí i tzv. správu portfolia (asset management), což znamená, že banka po dohodě s klientem nakoupí pro něj nejvhodnější cenné papíry ( v závislosti na míře rizika, které je klient ochoten podstoupit) a stará se o udržování a rozmnožování hodnoty této investice. Takovou službu u nás nabízí např. ČSOB nebo Komerční banka, ovšem minimální výše investice by neměla být nižší než 10 miliónů, jinak nelze za daných legislativních podmínek a pravidel na burze efektivně investovat a optimálně rozkládat rizika.Velkým klientům banka poskytuje služby spojené s přípravou emise cenných papírů a její umístění na kapitálovém trhu.

9. banky nabízejí za úplatu možnost uložení cenností v jejich trezorech a bezpečnostních schránkách

10. poradenská a informační činnost

V ČR má bankovní licenci 43 bank, tuzemských i zahraničních.Největší banky v ČR (podle úhrnu aktiv):
- Investiční a poštovní banka
- Komerční banka
- Česká spořitelna
- Československá obchodní banka
V červnu 2000 ČSOB koupila IPB a stala se největší bankou ČR.

Peníze
- by měly mít tyto základní charakteristiky:
- snadno přenosné
- snadno dělitelné
- trvanlivé
- měly by mít stabilní hodnotu
- nulovou elasticitu výroby
- jsou dokonale likvidní (můžeme je vyměnit za cokoliv = nulová elasticita substituce)

Formy peněz:
1) bankovky, státovky, mince - hotovostní peníze
2) netermínované vklady - bezhotovostní peníze - jsou to uložené peníze, které mohou být kdykoliv vybrány a použity k placení např. pomocí šeku nebo příkazu k úhradě

Near money - další aktiva, která jsou dále směnitelná

Vydávání peněz - v současné době je právo vydávat peníze udělováno zákonem tzv. emisním bankám. Jsou to zpravidla centrální (ústřední) banky státu. Ve většině zemí si právo vydávat mince ponechává stát a centrální bance je udělováno pouze právo vydávat bankovky. Centrální banka vydává bankovky na svůj účet a příjmy z emise bankovek jsou jejím příjmem. Obchodní banky si pak u emisní banky peníze kupují. Centrální banka v ČR se nazývá česká národní banka.

Funkce peněz:
1) Prostředek směny -tato funkce je založena na ochotě lidí přijímat peníze k úhradě svým závazků tzn. platit jimi za statky a služby
2) Funkce zúčtovací jednotky - vyjadřuje schopnost peněz ocenit všechny ostatní statky v penězích. Oceňujeme je tedy v dolarech, korunách, euro. Lze jimi poměřit všechny ostatní statky mezi sebou.
3) Funkce uchovatele hodnot - peníze udržují hodnotu v čase. Můžeme je uložit a nákup uskutečnit později.
4) Funkce pokladu

1.místo

13. prosince 2007 v 14:26 Úspěchy
Suupér dnes kluci hráli další kola (ve florbalu ) a Všechny školy které se tu oběvili zmasakrovali ze si to nedokážete představit fakt bomba Máme 1 misto a naše škola muže být pyšná !!

Kriminalita na PC

12. prosince 2007 v 13:58 | Fogytko |  Referáty
Softwarová kriminalita vážně poškozuje českou ekonomiku. Společnost Datamonitor vypracovala studii, z níž vyplývá, že kriminalita v oblasti softwarového průmyslu má mnohem tíživější dopad na ekonomiku v porovnání se škodami vzniklými v jiných průmyslových odvětvích.

Kampaň Mystery Shopping úspěšně snižuje softwarovou kriminalitu mezi prodejci softwaru. Hlavní vlna "nákupů" v rámci Mystery Shoppingu bude trvat do konce května letošního roku. Měsíčně navštíví 13 agentů zhruba 120 prodejen. Připomeňme, že pokud prodejce automaticky nabídne tajnému nákupčímu před instalovaný legální operační systém, získává na oplátku finanční odměnu a řadu marketingových materiálů, které pomáhají podpořit jeho obchod. V případech, kdy se prodejce projeví jako "chronický" porušovatel autorských práv, je případ postoupen k prošetření právníkům. Tiskovou zprávu s prvními výsledky kampaně a aktuální zprávu o kauze Mironet

Nové produkty společnosti Microsoft již nebude možné nelegálně kopírovat. Nová technologie aktivace produktu - Product Activation Wizard - byla již testována prostřednictvím Microsoft Office 2000 v sedmi zemích světa. Nyní se začne využívat také v České republice.

Odhaduje se, že 60 -70% software, používaného v České republice, nezískali uživatelé legální cestou.
Podle studie BSA obsahovalo 42% nových počítačů, zakoupených v České republice v roce 1999, nelegální software

Podceňování nebezpečnosti porušování autorských práv je jedním z jevů, které jsou České republice vytýkány Evropskou unií, a tím brání našemu vstupu mezi vyspělé země.

Používání nebo šíření nelegálních kopií software se dotýkají nejen ustanovení Autorského zákona, ale i zákona trestního, zákona o účetnictví, zákona o DPH a dalších. Porušování těchto ustanovení přináší nepříjemné následky - trest odnětí svobody na dobu až 5 let, peněžité tresty (horní hranice není určena), trest propadnutí věci (např. PC) a také postihy finančního úřadu.

Čtyři nejběžnější typy softwarové kriminality


Kopírování koncovými uživateli
Obyčejné, nelicencované kopírování jednotlivci nebo podniky. Nebo v případě objemových (volume) licencí to může znamenat uvedení menšího počtu počítačů, na které je software instalován.


Instalování na pevné disky

Praktikováno nepoctivými výrobci počítačů, kteří prodávají PC s předem nainstalovaným nelegálním softwarem. Dealeři používají jednu legálně získanou kopii protiprávně pro instalaci na mnoha počítačích. Disky a dokumentace často chybí nebo jsou nekompletní. Zde je třeba zdůraznit, že jen jediná nelegálně nainstalovaná část operačního systému (jako například soubory IO.sys, MSDOS.sys či COMMAND.com) je porušením zákona a nelegální instalací softwaru na pevný disk. Někdy jsou nelicencovaným softwarem padělaná média nebo dokumentace, které se pak prodávají koncovým uživatelům, kteří si nejsou vědomi nelegálního původu softwaru.


Padělání

Softwarová kriminalita ve velkém měřítku, kdy je software a jeho balení nelegálně rozmnožováno - často organizovanými kriminálními skupinami - a pak redistribuováno jako údajně legální produkt.


Falešné kanály

Software distribuovaný jako speciální zlevněné licence - zákazníkům nakupujícím ve velkém množství, výrobcům počítačů nebo akademickým institucím - který je pak redistribuován dalším uživatelům, kteří tyto licence nevlastní nebo pro ně nejsou kvalifikováni.

Chat

12. prosince 2007 v 13:56 | Fogytko |  Referáty
Jméno a přijmení: Blechová Karolina třída: 1.A.
Chat.
S obdobnou službou jste se možná již setkali, a to v "místním" provedení, pro lokální počítačové sítě. Zde se těmto službám říká různě, například chat (v prostředí sítí Novell NetWare), či talk (v prostředí Unixových sítí). Vždy však mají společné to, že zprostředkovávají vzájemnou komunikaci uživatelů v reálném čase - to, co jeden z nich píše na klávesnici svého počítače, to se druhému průběžně zobrazuje na jeho displeji. Jde tedy o jistou obdobu telefonního hovoru, ovšem v psané formě.
Služby typu chat či talk jsou nejčastěji určeny jen pro průběžné "dopisování si" dvou uživatelů. Pak není problém rozdělit obrazovku každého z nich na dvě části, resp. otevřít na ní dvě samostatná okna, do každého psát text od jednoho z obou komunikujících, a dosáhnout toho, aby se psaný text na obou stranách průběžně zobrazoval po jednotlivých znacích.
Některé služby typu chat a talk však připouští i komunikaci více uživatelů současně - dokonce takovou komunikaci, ke které se může průběžně přidávat předem neznámý a v zásadě neomezený počet uživatelů, a stejně tak se od ní zas odstupovat. Jde pak vlastně o existenci "diskusních kanálů", ke kterým se může v principu kdokoli a kdykoli přihlásit, a stejně tak se zase kdykoli odhlásit.
V případě současné komunikace více uživatelů (či dokonce předem neznámého a apriorně neomezeného počtu uživatelů) vyvstává drobný technický problém: jak zajistit, aby si jednotliví diskutující neskákali "do psaní". Není-li možné pro každého diskutujícího otevřít samostatné okénko, jak to potom udělat, aby se například nepromíchávala jednotlivá písmena či celá slova, která napsali různí lidé? Řešení je celkem jednoduché: to, co každý chce napsat, si nejprve "vyťuká" u sebe, a případně i zedituje, aby opravil eventuelní překlepy. Teprve pak, když dokončí řádku (a odešle ji, např. klávesou Enter), je celá řádka odeslána "do éteru", a zobrazena všem, kteří jsou právě přihlášení do diskuse (resp. k diskusnímu kanálu). Aby však měli všichni možnost poznat, od koho zmíněná věta pochází, je uvozena vhodným návěštím - jménem či přezdívkou svého autora.
Nyní ale již k samotné službě Internet Relay Chat, kterou vám chci dnes představit. Je vlastně dalším vývojovým stupněm služeb typu chat a talk, tentokráte však již od začátku ve víceuživatelském provedení, s mnoha "vymoženostmi" navíc, a hlavně fungující globálně, v dosahu celého Internetu. Takže vám umožňuje "pokecat" si v reálném čase s lidmi, kteří jsou roztroušeni doslova po celém světě. Svůj původ má tato služba ve Finsku, odkud pochází její první implementace. Odsud se pak rozšířila do celého širokého světa.
Pro praktické využití služby Internet Relay Chat (zkratkou IRC) potřebujete mít vhodného klienta, neboli vhodný program, který bude na vašem počítači implementovat klientskou část této služby. Takovéto programy existují v mnoha různých provedeních, pro nejrůznějších platformy - pokud nemáte na svém počítači žádný k dispozici, řekněte si nejprve svému nejbližšímu správci. Pokud ani on neví, kde vhodného klienta získat, nahrajte si celý dokument FAQ o službě IRC. V tomto dokumentu jsou konkrétní odkazy na IRC klienty pro všechny nejznámější platformy.

Máte-li vhodného klienta, můžete se přihlásit k některému ze serverů služby Internet Relay Chat. I tato služba totiž funguje na principu klient/server, a vyžaduje existenci počítačů v roli serverů, ke kterým se klienti přihlašují - a od nich pak průběžně dostávají "průběh diskuse" na jednotlivých diskusních kanálech.

Kompaktní desky

12. prosince 2007 v 13:54 | Fogytko |  Referáty
Kompaktní disky

Na kompaktní disky se zaznamenává digitálně a pro čtení je třeba výkonný a přesný laser. Nedochází zde k mechanickému dotyku čtecího zařízení a disku, proto se neohrává.
Chvějící se světelné vzory jsou odrazy od miliard důlků či plošek o průměru menším než tisícina milimetru, umístěných pod jeho povrchem. Každý dvanácti centimetrový disk má těchto prohlubní nejméně 3 miliardy, které jsou na spirální stopě a měří více než 5 kilometrů.

Zvuk je měnící se tlaková vlna. Když vstoupí do mikrofonu, je převedena na elektrický signál, kterou lze digitálně zaznamenat tzv. vzorkováním. Nahrávací aparatura měří výšku zvukové vlny
44 100 krát za vteřinu a ukládá údaje ve sledu jedniček a nul. Při výrobě kompaktního disku jsou tyto číslice převedeny na prohlubně a plošky, které se vleptají do disku. Sběračem informací je už zmíněný tenoučký paprsek infračerveného laserového světla. Tam kde paprsek narazí na plošku, odrazí se na světelné čidlo. Prohlubeň na disku ho rozptýlí nebo odkloní, takže je odraz slabší. Světelný paprsek zachycený čidlem se přeměňuje na sled signálů, které jsou převedeny na zvuk a přenášeny do reproduktorů. Když je paprsek rozostřený, po všech čidlech se převede na signál, který uvede do chodu dvě cívky a paprsek se znovu zaostří.

Když se provádí zvukový záznam, ukládají se údaje na magnetický pásek. Digitální verze záznamu, která obsahuje i úplné opravné kódy, je podobně uložena na pásku a přenesena na kompaktní disk. Pásek kontroluje laserový paprsek, který vypaluje určitou šablonu do speciální vrstvy na skleněné desce. Tam, kde laser narazí na tuto vrstvu, změní se její vlastnosti tak, že se stane citlivou na leptání kyselinou. Označené oblasti se dají odleptat spolu se sklem pod nimi, takže na stopě vzniknou prohlubně. Skleněný hlavní disk se velice pomalu pokovuje niklem až do určité tloušťky. Pak se leptacím prostředkem odstraní zbývající sklo a obdržíme negativ originálu. Ten se používá pro ražení kopií z čirých plastických kotoučů, které jsou vlastními cedéčky. Povrch disku se potáhne tenoučkou vrstvou hliníku, aby se dobře odrážel laserový paprsek při přehrávání. Nakonec se na disk nanese ochranná vrstva čirého laku, do něhož lze vytisknout označení a další údaje.
Každá prohlubeň měří asi 0,6 m v průměru. Při takové hustotě údajů na disku by mohla malá částečka prachu blokovat celé sady informací. Při nahrávání se ukládají data, které jsou zpracovány mikroprocesorem v přehrávači a umožňují rozpoznat chybějící údaje nebo zaplnit mezery.

Přesto, že je kvalita zvuku na " cédéčku " dost vysoká, stále není perfektní. Zvuková vlna se převádí na sérii jedniček a nul a to může samo způsobit zkreslení.

AVG

12. prosince 2007 v 13:53 | Fogytko |  Referáty
Až doposud byly všechny antivirové programy (včetně AVG) postaveny jako soubor několika samostatných programů. Zatímco uživatel spouštěl jeden program, druhý pracoval jako rezidentní ochrana. Každý z těchto programů pracoval nezávisle na ostatních - sám vykonával veškeré potřebné testy - sám prováděl detekci viru.

Vezmeme-li v úvahu, že každý program byl vytvořen v jiném čase a většinou za použití jiných programátorských prostředků, je zřejmé, že se lišila i detekční schopnost těchto programů. Některé viry byl schopen nalézt pouze kontrolní program, zatímco např. rezidentní ochrana jej nebyla schopna detekovat.

Antivirový systém AVG 6.0 přinesl zcela jiné řešení. Nejdůležitější součást celého systému AVG - testovací jádro je vytvořeno jako zcela nezávislý modul, který je v podobě systémového ovladače (VxD/SYS driver) umístěn do operačního systému. Ostatní součásti systému AVG s tímto jádrem komunikují - potřebují-li cokoliv otestovat, požádají o provedení tohoto testu testovací jádro.

V systému AVG 6.0 tedy každý program neprovádí svoje vlastní testování - jeho funkce jsou omezeny pouze na nezbytné akce (komunikace s uživatelem, kontrola akcí v systému), ale pro testování je využíváno testovací jádro.

Výsledek tohoto, technicky velmi komplikovaného řešení, je zřejmý - všechny programy, které jsou dnes součástí systému AVG, mají zcela totožnou detekční schopnost. Cokoli dokáže detekovat jeden program, dokáže detekovat kterýkoliv jiný program systému AVG.



Heuristická analýza

Heuristická analýza se během několika poslední let stala velmi známým pojmem. Funkce, která dokáže zjistit počítačový virus i bez toho, že by tento vir musel být předem znám autorům antivirového programu byla po dlouhou dobu předmětem vášnivých diskusí. Nejčastějším argumentem jejich odpůrců byla její rychlost (respektive pomalost) a časté mylné hlášení.
Vášnivé diskuse utichly, jakmile odpůrcům této techniky došly argumenty. Vývojem se heuristická analýza natolik zdokonalila, že otázka rychlosti dnes zůstává zcela bezpředmětná a mylná hlášení byla téměř eliminována.
Heuristická analýza funguje následovně: AVG zanalyzuje kód testovaného programu a "pochopí" jeho praktický význam. Dokáže tak zachytit počítačový virus jen proto, že se jedná o počítačový virus - kód obsahuje instrukce s významem, jenž se nemůže u normálních programů objevit.



Kontrolní program AVG

Kontrolní program je k dispozici ve zcela totožné podobě pro operační systémy Windows 95/98 a Windows NT.
Kontrolní program komunikuje přímo s uživatelem, nabízí základní testovací funkce, provádí nařízené testy a zpracovává jejich výsledky. Pokud během testů nalezne virovou nákazu, jsou k dispozici funkce pro odstranění nalezeného viru.
Mezi nejdůležitější testy patří :
Hlavní test - je základním testem kontrolního programu AVG. Je maximálně flexibilní - tj. uživatel si před každým testem může zvolit co se má testovat a jaké techniky se pro test mají použít.
Kompletní test - je předdefinovaný test. Bez nutnosti opakovaného nastavení zkontroluje všechny důležité objekty (systémové oblasti a soubory) na všech pevných discích vašeho počítače.
Test výměnných zařízení - s tímto testem jednoduše otestujete zařízení, která představují potencionálně nebezpečné "brány" do vnějšího světa - diskety, ZIP mechaniky, CD-ROM mechaniky apod.



Dvě rozhraní programu AVG

Dobrý antivirový program je poměrně komplikovaný software. Navíc - požadavky uživatelů na jeho možnosti a obsluhu se radikálně liší. Zatímco správci sítí vyžadují maximum funkcí, maximální možnost nastavení a konfigurací, běžný uživatel má požadavky zcela jiné - chce program, který zvládne vše potřebné, aniž by musel být ovládán odborníkem.
Antivirový systém AVG 6.0 řeší tento problém svými dvěmi rozhraními.

Základní rozhraní :Množství ovládacích prvků je omezeno na minimum, program uživatele "neobtěžuje" s nutností nastavovat něco, čemu stejně nerozumí. A přesto si můžete být jist, že výkon testů AVG bude se nezmění.

Pokročilé rozhraní - pokud chce mít uživatel "vše plně pod kontrolou", může použít pokročilé rozhraní programu AVG. Bude mít k dispozici vše - všechny funkce, jejich konfiguraci prostřednictvím řady pokročilých položek. Uživatel si může program AVG nastavit tak, aby plně odpovídal jeho požadavkům, i kdyby byly hodně netypické.



Léčení napadených objektů

Řada antivirových programů se tomuto problému nevěnuje dostatečně, nebo vůbec. Jejich výrobce často radí nahradit napadené soubory zdranými z originálních disket.Ovšem dnes není tento postup většinou možný, jelikož instalace velkých softwarových balíků je příliš složitý proces. Kdežto AVG je schopen většinu rozšířených virů léčit a proces léčení je ve většině případů úspěšné.


AVG Virový trezor

Soubory napadené virem, které není možné léčit, představují nebezpečný zdroj nákazy a musí být z počítače odstraněny. Až donedávna se tento problém řešil prostým smazáním souboru. Ale tento postup neřešil problém pokud se jednalo o velmi důležitý soubor - např. součást operačního systému nebo některý z důležitých dokumentů.
AVG nabízí zajímavou novinku - AVG Virový trezor.
AVG Virový trezor je speciální adresář, do kterého jsou ukládány nevyléčené soubory. Každý uložený soubor je přejmenován a jeho obsah je zakódován, takže nemůže být omylem použit a nemůže se stát zdrojem nové virové infekce.
Umístění souboru do virového trezoru je téměř totožné s odstraněním souboru. Až na jednu výjimku. Soubor je možné kdykoliv z Virového trezoru obnovit.


AVG Rezidentní štít

Důležitou částí antivirového systému AVG 6.0 je tzv. Rezidentní štít. Tento program - systémový driver - je automaticky aktivován v okamžiku startu operačního systému a prakticky neustále sleduje všechny prováděné operace - obzvláště pak operace s disketami a se soubory.
Jakmile zjistí pokus o přístup na disketu nebo požadavek na práci se souborem, prověří zda disketa či soubor neobsahují virus. Teprve poté práci s objektem umožní. Rychlost kontroly je tak vysoká, že uživatel nemá možnost zjistit sebemenší zdržení.
Pokud však disketa nebo soubor obsahují virus, uživatel tuto skutečnost okamžitě zjistí. Rezidentní štít zastaví chod celého počítače a na obrazovce vypíše okno s hlášením.
Rezidentní štít tak zabraňuje vniknutí a šíření viru do vašeho počítače - systému.


AVG pro kontrolu E-mailu


Internetová komunikace se během posledních dvou let stala největším zdrojem šíření virové nákazy,
Program AVG pro kontrolu Emailu spolupracuje s poštovními klienty typu MS Outlook klient, MS Exchange klient a Eudora Email klient. Program zkontroluje každý přijímaný Email a jeho přílohy, zda neobsahují virus. Uživatel tak má jistotu, že žádný z přijatých dokumentů nebude zdrojem virové infekce. Podobným způsobem program kontroluje také uživatelem odesílanou poštu.


Aktualizace AVG

Aktualizace je již tradičně jednou z nejsilnějších "zbraní" antivirového systému AVG. Každý měsíc vydává výrobce aktualizační soubor, který je zdarma k dispozici všem uživatelům.
Aktualizační soubory, které jsou k dispozici na Internetu obsahují kromě standardního doplnění databáze známých virů také nejnovější verze výkonných programů.
Nezáleží na tom, jak stará původní instalace AVG 6.0 je - pokud získáte aktualizační soubor a provedete aktualizaci, dostáváte systém AVG v jeho nejaktuálnější podobě.
AVG 6.0 je schopen si každý měsíc z Internetu stáhnout svoji aktualizaci sám.


Čerpáno z internetu.

Antivirové Programy

12. prosince 2007 v 13:52 | Fogytko
JAK PRACUJÍ ANTIVIRY

1. SCANOVÁNÍ
Antivirové systémy používají pro detekci virů současně několik metod. Jednou je scanování, při které porovnávají kódy své interní databáze programu s kódy viru. Je-li kód v databázi shodný s nalezeným kódem viru v nějakém souboru či jinde, ohlásí, že je nalezen vir a jeho jméno. Jednodušeji řečeno, antivirový program má jeden soubor (či více), obsahující v sobě kódy virů a obsah tohoto souboru porovnává s obsahem souborů, které určíte, aby prohledával. Kontrolovat se dá jak celý obsah nějakého souboru, tak jen jeho část, nejčastěji začátek a konec souboru.
Nevýhoda této metody: Je to spolehlivá antivirová ochrana, je však závislá na aktuálnosti virové databáze. Máte-li 2 roky starou databázi antiviru, neodhalíte jím a přesně neurčíte novější vir, proto se tyto databáze neustále aktualizují.


2. HEURISTICKÁ ANALÝZA
Mezi další metody antivirů patří tzv. heuristická analýza (rozbor), což je v podstatě rozbor obsahu souborů co se týče jejich naprogramování. Může být např. podezřelé, když se program, tedy spustitelný soubor, bude snažit otvírat a zapisovat do jiných spustitelných souborů. V tom případě může program vypsat na monitor: "Soubor c:\xxx může být zavirován neznámým virem", přičemž c:\ značí disk a umístění a xxx jméno souboru. V tom případě program vydá zvukový signál a čeká na reakci uživatele, záleží na nastavení. Tato metoda hledání virů dokáže odhalit nejnovější a dosud neznámý vir, tedy takový, který není ještě v databázi antivirového programu.
Nevýhoda této metody: Heuristická analýza může chybně označit soubory, které jsou zcela v pořádku díky tomu, že vnitřní kódování některého programu může být podobné kódování virů. Záleží pak na některých okolnostech, na zdroji programu (nedůvěryhodný zdroj programu jsou např. hry na disketách od známého), jeho nezávadnost v delší době používání (zda se v minulosti dotyčný program choval podivně), zda antivir označil jako podezřelé ty soubory, které k sobě patří - tvoří jeden programový celek nebo označil více souborů v různých adresářích na disku atd. Je třeba upozornit, že heuristika není 100% účinná, ale je to velmi vhodný doplněk antiviru.


3. TEST INTEGRITY (KONTROLA ZMĚN)
Za třetí metodu hledání virů lze označit činnost antiviru, kdy porovnává informace o souborech s informacemi databáze, porovnává především velikost souboru s velikostí souboru naposledy zapsané v databázi. Pokud se např. změní velikost spustitelného souboru, lze předpokládat, že může být infikován virem, pokud nebyla například instalována novější verze programu. Jedním ze způsobů jeho využití antivirem je, že kontroluje soubory a všechny změněné soubory následně kontroluje scanováním.
Nevýhoda této metody: Autor viru mohl znát jméno databáze, souboru, kam se informace ukládají a mohl toho zneužít. Při spuštění kontroly změn na disku se přesvěčte, zda nemáte vir v operační paměti, protože při spuštění kontroly by mohlo dojít k další infekci dosud neinfikovaných dat na disku. Tato metoda sama o sobě viry nehledá, ale zkoumá, zda nějaký vir nezačal na disku působit.


4. REZIDENTNÍ SLEDOVÁNÍ
Některé antiviry dále mohou zahrnovat techniku rezidentního sledování činnosti počítače, při startu počítače se automaticky do operační paměti počítače RAM umístí rezidentní antivir a sleduje probíhající činnost. Antivir běží v pozadí a to může přijít uživateli velmi vhod, protože např. při zápisu do systémové oblasti disku, nebo modifikaci souborů s příponou EXE, COM Vás antivirový systém upozorní na toto neobvyklé chování a čeká na Vaši reakci (záleží na druhu antiviru a jeho nastavení). Běh rezidentního programu není uživateli viditelný a pokud máte více operační paměti a rezidentní program není umístěn v základní paměti, téměř vůbec rychlost počítače neovlivní.
Nevýhoda této metody: Při malé operační paměti počítače, např. 6 MB RAM a umístění rezidentního driveru v základní paměti výrazně zpomalí rychlost práce počítače a dále tato technika rezidentního sledování nekontroluje tolik virů jako klasický test scanováním.
Každý dnešní normální antivirový systém obsahuje několik těchto uvedených metod hledání virů. Některé systémy nabízí různé kombinace těchto metod, některé jimi kontrolují disk jednou všemi současně, některé zvláštní nabídkou (menu) programu, kde si můžete vybrat, kterou z nich právě spustit. Jediná metoda není tolik účinná, ale využití těchto metod bude mít za následek to, že budete minimalizovat riziko napadení Vašeho počítače virem.


SOFTWAROVÁ OCHRANA PŘED POČÍTAČOVÝMI VIRY

Softwarová ochrana je realizována antivirovými programy. Služby, které antivirové programy poskytují lze rozdělit do tří skupin:
· konkrétní antivirové techniky
· obecné antivirové techniky
· preventivní ochrana
Konkrétní antivirové techniky vyhledávají pouze známé viry podle virové databáze, kterou je nutné aktualizovat. Většinu takto nalezených virů je možné ze souborů nebo z boot sektorů také odstranit, a to buď s použitím informací o viru, který příslušný soubor infikoval nebo s použitím původních informací o souboru, které popisují, jak vypadal před infekcí. Největší výhodou této metody je její rychlost, tato metoda se tedy používá pro pravidelné kontrolování pevného disku. Známé viry je také možné vyhledávat v každém spouštěném, kopírovaném, otevíraném souboru a v zaváděcích sektorech všech disket, které do počítače vkládáme. K tomu je určen rezidentní ovladač, který lze zavádět vždy po spuštění počítače. Tento ovladač se zavádí v config.sys a je tedy v paměti ještě dříve, než se načte command.com (což je obvyklá základna většiny virů). Samozřejmě nechybí možnost prohledat paměť? na přítomnost rezidentních virů.
Obecné antivirové techniky se snaží najít a pokud je to možné i odstranit neznámý virus. První metodou, jak najít neznámý virus je tzv. srovnávací test. Při prvním spuštění tohoto testu si program zapíše důležité informace o souborech (velikost, datum, čas, atributy a kontrolní součty). Při dalších spuštěních porovnává tyto informace s aktuálním stavem. Pokud v těchto údajích došlo ke změně většího rozsahu, je pravděpodobné, že počítač byl napaden virem. Antivirový program AVG obsahuje i heuristickou analýzu. Heuristická analýza je obecně fungující metoda, není tedy závislá na virové databázi. Automaticky se při této metodě provádí test i na známé viry. Pokud je tedy soubor označen za napadený, prohledává se v databázi virů a jméno viru je vypsáno, v opačném případě je virus označen jako neznámý. Program obsahuje tzv. plnou heuristickou analýzu (heuristická analýza s emulací kódu), kdy se antivirový program přímo pokouší emulovat činnost počítače při spuštění programu. Nevýhoda metody je v tom, že často dochází k falešným poplachům, kdy některé soubory jsou označovány jako napadené. Avšak vzhledem k zvětšování počtu stále složitějších virů, bude v budoucnu tato metoda nejčastěji používaná. Test prostředí na souborové viry spočívá v tom, že program vygeneruje na disk soubory typu .com a .exe, potom je kopíruje a provádí s nimi různé operace, přičemž vždy kontroluje jejich obsah. Pokud se při manipulaci s nimi změní jejich obsah, je velmi pravděpodobné, že se na návnadu právě chytil virus. Obdobně je program schopen vygenerovat na disketu prázdný zaváděcí sektor a poté kontrolovat, byl-li nějak změněn.
Preventivní antivirové techniky se doporučí využívat pokud možno ještě předtím, než se virus v počítači usídlí. Spočívají v zálohování některých důležitých informacích o počítači, podle nichž bude v případě potřeby možné obnovit původní stav. Pomocí programu si můžeme uložit obsah paměti CMOS, tabulku rozdělení pevného disku apod. Po napadení počítače lze tyto informace zpětně obnovit.

POSTUP PŘI NAPADENÍ POČÍTAČE VIREM

1. Vypneme počítač.
2. Zavedeme systém z čisté DOS diskety chráněné proti zápisu.
3. Z diskety spustíme antivirový program. Pokud chceme spouštět antivirový program z napadeného disku, nejprve ho zkopírujeme z diskety na pevný disk. Antivirový program spuštěný z pevného disku poskytuje větší možnosti při léčení, jeho práce je rychlejší.
4. Jestliže se jedná o souborový virus, napadené soubory necháme" vyléčit", pokud máme soubory zálohované, je vhodnější napadené soubory smazat a nainstalovat nové. Po vyléčení i lepším antivirovým programem ne vždy soubory pracují korektně.
5. Jestliže jde o boot virus, necháme provést obnovu boot sektorů antivirovým programem, nebo příkazem SYS si provedeme obnovu sami (SYS spouštíme z diskety).
6. Jestliže se jedná o virus v MBR, zálohujeme si nejprve všechny systémové oblasti a zkontrolujeme funkčnost záložních kopií. Antivirové programy občas poškodí při odstraňování tohoto viru tabulku partition, čímž způsobí ztrátu dat. Jestliže dokáže náš antivirový program virus v MBR odstranit, nebo umí sektor obnovit z diskety, provedeme jeho obnovení.
7. Zkontrolujeme všechny diskety.
8. Informujeme o nákaze uživatele, se kterými si vyměňujeme diskety

1.sv Válka

12. prosince 2007 v 13:51 | Fogytko |  Referáty
I. světová válka

Příčina: Německo toužilo po expanzi na východ, snaha velmocí získat kolonie a snaha o přerozdělení Evropy
Záminkou: Atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda D´Este devatenáctiletým studentem Principem v Sarajevu 28. Června 1914.
Začátek války: 28. 7. 1914
Konec války: 11. 11. 1918


28. 6. 1914 zastřelil devatenáctiletý mladík Princip následníka trůnu Františka Ferdinanda D´Este kvůli utlačování Srbska Rakousko-Uherskem. To se stalo záminkou pro začátek války, kdy Německo spolu s Rakousko-Uherskem toužilo po přerozdělení Evropy a získání kolonií předních Evropských států ( např. Francouzské kolonie - Západní Indie, Madagaskar; Anglické kolonie - Austrálie…).
28.7.1914 začala válka mezi Trojspolkem (dohodové státy - Anglie, Francie, Srbsko, Rusko, + 1915 Itálie, + 1917 USA) x Ústředními mocnostmi (Rakousko-Uhersko, Německo, zpočátku Itálie).
1.8. 1914 vydal František Ferdinand I. mobilizační prohlášení "Mým národům."
Válka začala na Balkáně bombardováním, R-U bylo vytlačeno ze Srbska. Boje se přemístili na 3 fronty:

1) Jižní fronta (Rakousko-Uhersko x Srbsko, Itálie)
2) Východní fronta (Německo, Rakousko-Uhersko x Rusko)
3) Západní fronta (Německo x Francie, Anglie)

Na Západní frontě napadlo Německo Francii přes Belgii tzv. bleskový postup - Němci byli zastaveni na řece Marně. Válčilo se v tzv. zákopech*,
Přestup na Jižní frontu - začíná válka na moři, tzv. ponorková válka*. r. 1915 potápí Německá ponorka americký parník Lutssitania, do války se přidává Itálie, v roce 1917 vstupuje do války USA. Blokáda Severního moře zatarasí Němcům cestu.
Navíc boje na Východní frontě. Ve střetnutí u Ipry* je poprvé použit otravný plyn. Vzdušné boje - 1916 Němci poslali do války i své první bojové letouny - stíhačky.
Situace v Rusku: špatná Ekonomická situace vyvolává v lidech vzpomínky na rok 1905, demonstrující dav vzpomíná k výročí Krvavé neděle. Demonstrující napadeni carským vojskem. Armáda odmítá střílet do demonstrujících, car Mikoláš II. Odstupuje vzdává se carství. Je tak svrženo Samoděržaví - absolutismus.
Nastává dvojvládí: ústavní (příslušníci maloburžoazie - chtěli ústavu - Lvov, Krensky)
Sověty (zástupci lidových vrstev - bolševici, představitel Lenin)*
Lenin, který vzdělaný se vrací ze škol Evropy, nechává zavraždit carskou rodinu, sjednává s ústředními mocnostmi v březnu 1918 Brest - Litevský mír, ten je anulován listopadu 1918.
V červnu 1918 ukončeny boje na Jižní frontě, Němci poraženi. 11. Listopadu 1918 konec 1. Sv. války. Kapitulace ústředních mocností.

Amazonka

12. prosince 2007 v 13:50 | Fogytko |  Referáty
Amazonka

Amazonka, portugalsky Río Amazonas - největší veletok světa, průtok 63 000 - 280 000 m3/s, průměrně asi 170 000 m3/s, do světového oceánu ročně přivádí asi 15 % celkového přítoku z pevniny. Největší povodí světa, 7 050 000 km2, tj. asi 40 % rozlohy Jižní Ameriky. Nejdelší řeka na Zemi, 7 025 km, s pramenným úsekem Apurímac, Ucayali. Pramení na jihu Peru v Peruánských Alpách, vytéká z ledovce Uacra jako Río Santiago, dále Apurímac (na dolním toku též nazýván Río Ene a Río Tambo), soutokem s Urubambou vzniká Ucayali a po jejím soutoku s Maranónem začíná Río Amazonas. Pro úsek Amazonky až po Río Negro se v Brazílii užívá název Río Solimőes. Šířka řečiště po soutoku Maranónu a Ucayali 1,5 km, v Iquitos 1,8 km, na hranicích Peru a Brazílie 2,8 km, na středním toku 5 - 10 km, v Óbidos se zužuje na 1,8 km při hloubce přes 100 m, před ostrovem Marajó má šíři 25 km a v říční deltě 250 - 300 km. Od soutoku s řekou Río Negro překonává po ústí (1 300 km) výškový rozdíl 26 m, tj. sklon 2 cm na 1 km. Průměrná rychlost proudění na dolním toku 0,75 m/s, průměrná hloubka 30 - 50 m, maximální přes 70 m. Celkem 17 přítoků je delších než 1 500 km, Madeira, Río Negro, Tocantins a Xingu patří mezi 15 nejvodnějších řek světa. Hladina kolísá během roku o 7,5 m v peruánském městě Iquitos, o 7 - 13 m v Manausu a o 6 - 8 m na dolním toku. V době povodní se Amazonka rozlévá do široké údolní nivy (várzea), vytváří rozsáhlá jezera podél toku (igapó), na občasně zaplavovaných plochách (campos) ukládá úrodné náplavy. Pravé přítoky mají maximální průtoky v létě na jižní polokouli, levé v létě na severní polokouli. Řeky v povodí Amazonky se rozlišují podle barvy. Tzv. řeky s černou vodou (água preta), např. Río Negro, se vyskytují na půdách s vysokým obsahem kyseliny křemičité, která rozpouští složky humusu. Tzv. řeky s bílou vodou (água branca) jsou zakalené žlutými jílovitými zvětralinami, bohatými na živiny, které toky odnášejí z And a ukládají je podél břehů (Río Solimőes, Purus, Juruá a Madeira). Tzv. čisté řeky, např. Tapajós a Xingu, unášejí velmi málo plavenin chudých na živiny, mají žlutozelené až olivově zelené zabarvení a oproti řekám s bílou vodou jsou velmi průhledné. Přílivový příboj (pororoca) dosahuje v ústí výšky 4 - 5 m a je zřetelný ještě v Óbidos, 800 km od ústí. V povodí Amazonky je asi 50 000 km vodních cest. Pro námořní lodě (do 5 000 t) je splavná do Manausu, pro lodě s ponorem do 4 m až do Nauty (Peru) na soutoku Maranónu s Ucayali (4 300 km). První splul Amazonku 1541 - 42 Francisco de Orellana z území Ekvádoru přes Río Coca, Río Napo a hlavní tok až po ústí.

Afrika

12. prosince 2007 v 13:49 | Fogytko |  Referáty
1. Poloha

Africký světadíl se rozkládá na západní i východní polokouli po obou stranách rovníku. Na jižní polokouli se nalézá plná třetina afrického kontinentu. Afrika je se svou rozlohou - 30 319 000 km2 po Asii druhým největším kontinentem, jemuž náleží více než pětina pevniny.
Nejsevernějším bodem je Bílý mys (Tunisko) 35°21' severní šířky, nejjižnějším bodem je Střelkový mys (JAR) 34°52' jižní šířky, nejzápadnějším bodem je Zelený mys 17°38' západní délky a nejvýchodnějším bodem je mys Rás Hafun 51°23' východní délky.


2. Členitost povrchu

Afrika má ze všech světadílů nejmenší členitost pobřeží. Významným zálivem je jen otevřený Guinejský záliv na západním pobřeží, nejvýznamnější zálivy na severním pobřeží jsou Velká Syrta a Malá Syrta ve Středozemním moři.
V Indickém oceánu leží největší ostrov Madagaskar s rozlohou 586 tis.km. V Mosambickém průlivu se nachází souostroví Komory (s dosud aktivní sopečnou činností) a východně od Madagaskaru leží skupina sopečných ostrovů Maskarény.V Atlantickém oceánu leží největší a světově známé Kanárské ostrovy (s činnými sopkami) a Kapverdské ostrovy.
Tektonickými pohyby (v třetihorách) vznikly ve východní Africe příkopové propadliny, které v dnešní době z větší části vyplňují jezera, a sopečné kužele. Největší horou Afriky je vyhaslá sopka Kilimandžáro ( 5895 m ).Ve východní části se rozkládají i rozsáhlé lávové plošiny, z nichž největší je Etiopská vysočina. V centrální Africe je rozlehlá Konžská pánev, v jižní Africe spadají příkře do Indického oceánu Dračí hory. Dalším významným geografický pojmem, který charakterizuje povrch Afriky, je poušť. Ve středu Afriky můžeme naleznout deštné pralesy, které postupně směrem k jihu nebo severu přecházejí v savany, stepi, polopouště až v pouště - na severu Afriky se rozkládá největší poušť světa Sahara (s rozlohou 8 mil.km), na jihu např. polopouštní plošina Kalahari a poušť Namib. Savany, stepi, polopouště a pouště jsou pro Afriku typické, zabírají více jak 2/3 celého kontinentu a dále se šíří. Jižní okraj Sahary lemuje Sahel (z arabštiny, znamená okraj, břeh, až 400 km široký), pás polopouští a poušťnatějících savan.


Největší ostrovy

Název Rozloha v km2
Madagaskar 586588
Sokotra 3579
Reunion 2510
Bioko 2017
Nejvyšší hory

Název Výška v m
Kilimanjaro 5895
Kirinyaga 5199
Ngaliema 5149
Ras Dashen 5109


3. Klimatické poměry

Při své poloze při rovníku a obou obratnících je Afrika nejteplejším světadílem. Základní klimatické rozdíly jsou podmíněny změnami v poměrech tlaku vzduchu nad pevninou a sousedními oceány. Menší vliv mají i horopisné poměry a cirkulace mořských proudů.
Rozlišují se tu dvě základní klimatická pásma, která se dále člení:

Rovníkové tropy
- Konžská pánev a pobřeží kolem Guinejského zálivu
- tropická zóna s vlhkým a horkým podnebím po celý rok
- tropické dešťové pralesy, těžba vzácných dřevin
- vliv monzunů

Střídavě vlhké tropy
- horká a vlhká léta, nestejně dlouhá a výrazná období sucha v zimní polovině roku
- rozkládá se po obou stranách rovníkového pásma (přibližně k 15° SŠ a
18° JŠ)
- rozdíly v období sucha a dešťů

Suché tropy
- extrémně suché a horké podnebí s nedostatečnými srážkami a nejteplejšími místy kontinentu
- území Sahary, pouště Kalahari a Namibie

Subtropické podnebí
- malé území na severu a jihu Afriky
- suché a teplé léta s občasnými vpády horkého saharského vzduchu a vydatnějšími srážkami v zimním období


4. Vodstvo

Většina afrických řek je charakteristická nepravidelnými odtokovými poměry i tvary říční sítě. Vodní režim ovlivňují zejména rozdíly mezi srážkovými úhrny tropických vlhkých oblastí a suchými pouštěmi. Nejrozsáhlejší bezodtoké oblasti, které celkově zabírají skoro třetinu kontinentu, leží v prostoru Sahary, Čadské a Kalaharské pánve. Více než třetina Afriky odevzdává své vody Atlantskému oceánu.
Kongo, druhá na vodu nejbohatší řeka světa, je dlouhá 4 835 km a odvodňuje
3 822 tis. km2 Konžské pánve s okolím, včetně hlubokého jezera Tanganika (32 880 km2) a Kivu. Jeho nejsilnějšími přítoky jsou Ubangi-Uele zprava a Kasai zleva.
Niger na svém rozsáhlém povodí (2 092 tis. km2) a 3 160 km dlouhém toku sbírá vody mnohem méně, poněvadž jeho střední tok zasahuje hluboko do suché saharské oblasti. Jeho nejvýznamnější přítok Benue je 1 450 km dlouhý. Senega, Oranje, Volata a další řeky atlantského úmoří jsou už mnohem slabší. Veletokem pobřeží Indického oceánu je především mocná Zambezi s proslulými Viktoriinými vodopády a mohutnými vodními díly.
Nil je jediný africký veletok, který odevzdává své vody Středozemnímu moři. Má rozsáhlé povodí 2 880 tis. km2, avšak od ústí Modrého Nilu a Atbary z Etiopské vysočiny jeho vod ubývá. Úbytek působí nedostatek přítoků a velký výpar v pouštích na jeho dolním a středním toku, kde jeho hladina silně kolísá. Protéká členitým Viktoriiným jezerem
(68 800 km2) a v řadě úseků je splavný.


Největší jezera

Název Plocha v km2 Max. hloubka v metrech Nadm. výška v metrech
Viktoria 68800 125 1134
Tanganjika 32880 1470 773
Nyasa 28480 785 473
Chad 12000 4 340
Nejdelší řeky

Název Délka v km Povodí v km2
Nil/Nilu 6671 2881000
Congo/Zaire 4835 3822000
Niger 4160 2092000
Zambezi 2260 1450000



5. Rostlinstvo a živočišstvo

Tak jak se zvětšuje počet obyvatel afrického kontinentu, ubývá rozloha původních porostů, kde dosud volně žijí mnohé druhy živočichů. Člověk totiž postupně kácí lesy na palivo a půdu mění na pastviny pro domácí zvířectvo. Ovce, hovězí dobytek a kozy spásají veškerou vegetaci, takže se krajina mění na poušť o stále větší rozloze. Tím se stále zhoršují podmínky pro přežití divokých zvířat.
V deštných pralesích roste více druhů rostlin a žije i více druhů živočichů než kdekoliv jinde v Africe. V bažinách pralesa najdeme hrošíka zakrslého, v houštinkách kopytníka okapi pruhovanou. Madril a páv konžský jsou zbarveni tak, aby v prosvítajícím světle pralesa nebyli vidět. Ve spleti nízkých větví a lián se pohybují rodiny goril a šimpanzů. Vysoko v korunách stromů najdeme komby ušaté a opice. Nádhera květů, listů a plosů se mísí s pestrými barvami ptáků.
Velkou část Afriky pokrývají travnaté savany, kde je málo stromů, ale dost jezer a řek s dostatkem vody. Ve velkých stádech se zde pase mnoho druhů antilop. Za potravou táhnou spolu s buvolem africkým a zebrou. Řídce rostoucí trnité stromy jsou domovem komby a kočkodana. Na stromech si také stavějí svá zvláštní uzavřená hnízda snovači. Zemní skrýše si buduje hrabáč kapský, který se živí termity a prase bradavičnaté s velkými kly.
Pouště jsou velmi suché a v některých částech neprší po dlouhé roky a pod žárem slunce ve dne a chladem v noci pukají skály a mění se v písek. Živočichové, kteří zde žijí, jsou do dobře přizpůsobeni těmto extrémním podmínkám. Mezi největší původní savce patří Adax, přímorožec arabský a velbloud jednohrbý, který dokáže putovat v karavanách po řadu dní bez vody. Pouštní liška fenek, šakal a zmije útočná se živí pouštními hlodavci tarbíky a zajíci. Tato potrava je jim současně i zdrojem vody. Na okraji pouště žijí v norách veverky, které jsou kořistí ženetky a dravých ptáků.
V řekách a bažinách najdeme hrocha, krokodýla nilského a sladkovodní ryby zvané vrubozubci. Některé sladkovodní ryby pečují o své potomky tak, že je přenáší v tlamičce. V mělké vodě velkých afrických jezer se brodí hejna plameňáků růžových.


6. Obyvatelstvo a sídla

Afrika je společně s Asií pokládána za kolébku lidstva. Uvádí se, že pozůstatkem lidských ras (kromě populací tří velkých ras, tvořící současné lidstvo) jsou např. Negrilové - trpasličí populace Pygmejů (výška do 150 cm), žijících v pralesní oblasti centrální Afriky, a Sámové (Křováci), kteří žijí rozptýleně v polopouštních a pouštních oblastech jižní Afriky.
Geograficky je rasové složení obyvatelstva (a jeho kultura) značně odlišné. V severní části kontinentu převládají Arabové a Barbeři, kteří patří ke středomořské větvi europoidní rasy, na jih od Sahary převládá černošské obyvatelstvo (odtud vznikl název pro toto území Černá Afrika) , které je negroidní větví ekvatoriální rasy.
Nepříznivé přírodní poměry dlouho ztěžovaly pronikání Evropanů z pobřeží do nitra afrického kontinentu. Teprve až roku 1488 obeplul B. Diaz nejjižnější cíp Afriky mys Dobré naděje. První, kdo ve středomořské oblasti zakládali osady, byli Féničané, Řekové a Římané. Arabové pronikali do Afriky po pobřeží Rudého moře a podél Nilu.
Až 19. století bývá spojováno s dobrodružným objevováním vnitrozemského kontinentu. Hlavním důvodem tohoto pronikání byl obchod s otroky a získání nového uzemí, které obsahuje nerostné bohatství. Postupně docházelo ke vzniku koloniálních říší. K rozpadu koloniálních mocností došlo až v 60. a 70. letech 20. století.
I v Africe, zvláště v důsledku nízké vzdělanosti, je problémem překonání tradice mnoha dětných rodin. Důsledkem extrémně vysoké porodnosti- zvláště v subsaharské Africe- je současný přirozený přírůstek obyvatelstva 3%. Nekontrolovatelný populační růst komplikuje rozvoj hospodářství a vyhrocuje sociální situaci. Z Afriky pochází polovina všech uprchlíků současného světa. Obrovským problémem je široký výskyt četných chorob (Spavá nemoc, AIDS, Malárie, Úplavice aj.).
Velmi rozdílné přírodní podmínky (a tím i hospodářské možnosti) výrazně ovlivňují rozmístění obyvatelstva. Velmi husté zalidnění je jen v oblastech, kde jsou dobré podmínky pro zemědělství. Nejhustěji osídlené jsou delty a dolní toky řek. V okolí řeky Nil je hustota zalidnění 1000 obyv./km, zatímco v pouštích nebo deštných pralesech je hustota zalidnění pouze 1-2 obyv./km.
Velkým problémem je i migrace negramotných lidí z venkova do měst za vidinou snazšího života.Výsledkem je vysoký růst urbanizace.



7. Přírodní a kulturní bohatství

Největší ostrov
Madagaskar
- 587 041 km2
- délka asi 1600 km, šířka 600 km
- pobřeží málo členité a nížinaté, vnitrozemí vyplňují pohoří a plošiny, nejvyšší vrch Maromokotro (2876 m)
- od Afriky oddělen Mosambickým průlivem
Největší poloostrov
Somálský poloostrov
- 850 000 km2
- stát Somálsko, Etiopie
- severovýchod pevniny, ohraničen ze severu Adenským zálivem z východu Indickým oceánem
Nejnižší bod
Assalská proláklina
- - 173 m pod hladinou oceánu
- tektonická sníženina zčásti vyplněna jezerem Assal
Nejvyšší pohoří, hora a sopka
Nejvyšší pohoří
- Kilimandžáro 5895 m
Nejvyšší hora
- Uhuru (Kibo) 5895 m
Nejvyšší činná sopka
- Meru 4565 m
- poslední výbuch v r. 1910
Nejdelší řeka
Nil - 6671 km
- pramení severovýchodně od jezera Tanganika na území Burundi a ústí do Středozemního moře
Největší jezero
Ukerewe (Viktoriino jezero)
- 69 482 km2
- délka více než 400 km, šířka 50 - 260 km, objem 2700 km3 vody
Nejhlubší jezero
Tanganika
- maximální hloubka 1470 m
- délka více než 660 km, šířka 30 - 80 km, plocha 32 892 km2
Největší světová poušť
Sahara
- 7 820 000 km2
- rozprostírá se na území 11 států
- zabírá ¼ africké pevniny


8. Hospodářství a cestovní ruch

Zemědělství

Jednoduché plantážní zemědělství většiny afrických států (kromě JAR) způsobuje jejich hospodářskou závislost na pohybu cen příslušné komodity na světových trzích, pohyb cen je však ovlivňován také i přírodními podmínkami v produkčních oblastech. Na plantážích se přednostně pěstuje ta plodina, která má v dané oblasti nejlepší předpoklady, nezáleže na vyčerpání půdy. Výjimkou jsou jen farmy, které mají zahraniční kapitál. Obrovským problémem je i trvalý úbytek zemědělské půdy. Hlavní příčinou jsou nevhodné zásahy člověka do krajiny. Lidé přetěžují půdu svými nadměrnými požadavky- chov příliš velkého počtu zvířat na chudých pastvinách (Sahel), extrémní těžba surovina stromů, důsledek žďáření. Některé oblasti Afriky často pustoší roje kobylek (Sarančata).
Pro zemědělství v Africe jsou nejvhodnějšími oblastmi delty a dolní toky řek plus pobřežní oblasti.
Rostlinná výroba má v rámci Afriky rozhodující postavení.Výrobní struktura závisí zvláště na chodu a množství srážek.
V tropickém pásu v oblasti rovníku jsou původním pokryvem deštné pralesy, ve kterých dochází k těžení vzácného dřeva. V řídce osídlených oblastech se pěstuje rýže, batáty, luštěniny, sóji, citrusů a banánů. Na plantážích se na export pěstují především kakaovník a palma kokosová a olejná. Ve sklizni kakaa zaujímá Afrika vedoucí postavení v celém světě (80% světového objemu). Významnými exportními plodinami jsou i kaučukovník a koření.
Na sever a na jih od rovníkové oblasti je v období sucha produkce možná jen oři umělém zavlažování. Např. v oázách se využívá podzemní vody. Pěstuje se zde hlavně rýže, kukuřice, pšenice, luštěniny, sója, datle aj.. Pro export se na plantážích pěstuje především podzemnice olejná a kávovník. Afrika je světovým producentem podzemnice olejné a kávy. Mezi další exportní plodiny patří kakaovník, čajovník, cukrová třtina, bavlník, jutovník a datlovník.
V subtropické oblasti dominují kromě již zmiňovaných plodin i hrozny. Pro export se navíc pěstují fíky a hrozny.
Specifickými exportními produkty pro severní Afriku jsou kůra korkového dubu a esparto.
Živočišná výroba má druhořadé postavení. V Africe je nedostatek obživy pro lidi, natož pro zvířata. Africké savany a stepi jsou ideálními pastvinami. Paradoxně ale nemohou být pro chov dostatečně využívány. Dochází zde ke střetům mezi ochránci divoké přírody a pastevci. Dalším problémem je moucha tse-tse, která je přenašečkou spavé nemoci. Islámské náboženství zakazuje konzum prasat, proto se nechovají. Krávy se chovají pro mléko jenom zřídka. Chovají se zde převážně kozy, ovce a drůbež. V extrémních podmínkách se chovají velbloudi. Při dolních tocích řek a jejich deltách je významný sladkovodní rybolov, lov mořských živočichů má jen místní význam.

Průmysl

Přesto, že má Afrika obrovské zdroje surovin a nadbytek levné pracovní síly, je kromě JAR průmysl rozvinut nedostatečně. Je zaměřen převážně na těžbu surovin, zpracování zemědělských produktů, produkci textilního a kožedělného průmyslu. Příčinou nedostatečného průmyslového rozvoje je především nízká úroveň vzdělanosti obyvatelstva, nedostatečná dopravní síť a hlavně nedostatek kapitálu.
Významnou částí exportu řady afrických států jsou produkty těžebního průmyslu.Nejvíce ropy a zemního plynu produkují Libye, Alžírsko a Nigérie. Světově významnou těžbu měděné rudy mají Zambie, Zair a Zimbabwe (tzv. měděný pás),uranové rudy, zlata, fosfátů, které se těží zvláště v Maroku a Tunisu.Obrovské zásoby a významnou těžbu železné rudy mají Libérie a Mauretánie.
Vyspělý zpracovatelský průmysl je v podstatě soustředěn jen v Jihoafrické republice a částečně i v tzv. měděném pásmu v Zairu, Zambii a Zimbabwe.

Černá Díra

11. prosince 2007 v 17:25 | Fogytko |  Referáty
Pokud raketa překročí "únikovou rychlost" 11 kilometů za vteřinu, vymaní se ze zemské gravitace a odletí do volného vesmíru. Úniková rychlost závisí na gravitační hmotonosti. K úniku ze Slunce je třeba rychlosti 620 km/s, neutronová hvězda by vyžadovala 200 000 km/s.
V roce 1783 si anglický astronom John Michell uvědomil že pokud by hvězda byla dostatečně těžká, byla by odpovídající úniková rychlost vyžší než 300 000 km/s, tedy než rychlost světla. Světlo by nemohlo uniknout a hvězda by tudíž byla neviditelná.
John Michell považoval světlo podle Newtonovy teorie za proud částic a představoval si, že gravitace bude stahovat světlo hvězdy spátky. Npsal o tom že: "všechno světlo vyzářené takovým tělesem přinutí jeho vlastní gravitační síla k návratu".
Michellovy představy však nebyly v pořádku protože rychlost světla se vlivem gravitace nemění, ale jeho základní závěr byl správný. V Einšteinově obecné teorii relativity světlo věrně sleduje zakřivení prostoru v okolí hmotných těles. Kolabující hvězda s hmotností několikrát vyšší než hmotnost Slunce vytvoří tzv. "studnu", z níž se světlu stále hůře uniká. Nakonec se světlo ocitne zcela v pasti a hvězda se stává "černou dírou".
Na možnost takového gravitačního kolapsu poukázal jako první v roce 1939 Robert Oppenheimer. Domníval se však, že je to jen kuriozita v řešení relativistických rovnic a nemá žádný vstah k realitě. Opustil tuto problematiku a nadále pracoval jako jeden z vedoucích projektu vývoje americké atomové bomby. S výjimkou malé hrstky nadšenců fyzikové na černé díry téměř zapoměli až do počátku 60. let, kdy nová pozorování odhalila daleko ve vesmíru mohutné gravitační zdroje, pro které se těžko hledalo vysvětlení.
S pojmem "černá díra" přišel v roce 1969 americký teoretický fyzik John Wheeler. Wheeler se jednou vyjádřil že "černá díra nemá vlasy", tedy že z černé díry nemůže za žádných okolností nic vylétnout.
V téže době dokázali Roger Penrose a Stephen Hawking z univerzity v Oxfordu, že černá díra obsahuje relativistickou singularitu, "bod nula", kde vznikají nekonečné hustoty.
Černá díra není vydět. Skrývá se uvnitř tzv. "horizontu událostí", sféry, která ji obklopuje a kde je prostor tak zakřiven, že ani světlo nemůže uniknout. Všechno co do sebe černá díra vtáhla, zůstává pohřbeno uvnitř. Horizont také brání vnějšímu pohledu na fyzikální singularitu, ketou má díra ve svém středu.
Hodiny, které by padaly do černé díry, by pro vnějšího pozorovatele šli stále pomaleji, postupně by byly stále červenější a hůř viditelné, až by zcela zmizely. Protáhlé objekty by gravitační síly v blízkosti černé díry roztrhaly na kusy, protože síla na straně bližší k díře by byla mnohonásobně větší než síla na straně vzdálenější.
Hvězdy větší než desetinásobek hmotnosti Slunce čeká osud černé díry. Samotná černá díra je syce neviditelná, ale může nastat případ kdy se ocitne v blízkosti jiné hvězdy a rotuje s ní v tzv. "spirále smrti". Bylo pozorováno několik kandidátů na černou díru, jedním z nejvážnějších je Cygnus X-1, vzdálená 6 500 světelných let. Astrofyzikové si představují že vysává hmotu z hvězdy s níž tvoří dvojhvězdu, a tím vytváří mohutný zdroj rentgenového záření. Černé díry jsou možná i v centru většiny galaxií a vytvářejí společný hrob pro mnoho hvězd starších generací.

Trojúhelník

11. prosince 2007 v 17:22 | Fogytko |  Referáty
Pojem trojúhelníka:
Mějme dány tři různé body A, B, C, které neleží v jedné přímce. Množina bodů, které leží současně v polorovinách ABC, BCA, CAB, se nazývá trojúhelník ABC. Body A, B, C označujeme jako jeho vrcholy, úsečky AB (c), BC (a) a AC (b)jako jeho strany, úhly BAC (a), ABC (b), BAC (g) jako vnitřní úhly. Souhrnně tyto prvky nazýváme základními prvky trojúhelníka.
Množinu bodů trojúhelníka, které náleží jeho stranám, nazýváme obvodem trojúhelníka.

Klasifikace trojúhelníků podle stran: - různostranné
- rovnoramenné
- rovnostranné

Klasifikace trojúhelníků podle úhlů: - ostroúhlé
- pravoúhlé
- tupoúhlé

Vlastnosti trojúhelníka:
1. Součet dvou stran trojúhelníka je větší než jeho strana třetí.
2. Proti shodným stranám trojúhelníka leží shodné vnitřní úhly, proti větší straně trojúhelníka leží větší vnitřní úhel.
3. Součet vnitřních úhlů trojúhelníka je úhel přímý.
4. Ke každému vnitřnímu úhlu trojúhelníka existují dva shodné vedlejší uhly, které nazýváme vnějšími úhly trojúhelníka. Vnější úhel je roven součtu protějších úhlů vnitřních. a´ = b + g, takže součet vnějších úhlů je úhel plný.
5. Úsečka, jejímiž krajními body jsou středy dvou stran trojúhelníka, se nazývá střední příčka trojúhelníka. Každá střední příčka je rovnoběžná s jeho protější stranou a její velikost je rovna polovině velikosti této strany.
6. Úsečka, jejímiž krajními body jsou vrchol trojúhelníka a střed jeho protější strany, se nazývá těžnice trojúhelníka.Všechny tři těžnice se protínají v jediném bodě T zvaném těžiště. Vzdálenost těžiště od středu strany je rovna 1/3 velikosti těžnice.
7. Úsečka, jejímiž krajními body jsou vrchol trojúhelníka a pata kolmice vedené tímto vrcholem k jeho protější straně, se nazývá výška trojúhelníka.Všechny tři přímky, v nichž leží výšky, se protínají v jediném bodě V zvaném průsečík výšek neboli ortocentrum, které v ostroúhlém trojúhelníku leží uvnitř trojúhelníka, v pravoúhlém splývá s vrcholem pravého úhlu a v tupoúhlém leží vně trojúhelníka. Platí: va : vb : vc = 1/a : 1/b : 1/c


Shodnost trojúhelníků:
Dva trojúhelníky ABC a A´B´C´ se nazývají shodné trojúhelníky, jestliže je lze přemístit tak, že se úplně kryjí.


Dva trojúhelníky jsou shodné, jestliže se shodují: (věty o shodnosti trojúhelníků)
a) ve všech třech stranách (věta sss)
b) ve dvou stranách a v úhlu jimi sevřeném (věta sus)
c) ve dvou stranách a v úhlu proti větší z nich (věta Ssu)
d) v jedné straně a ve dvou úhlech k ní přilehlých (věta usu)


Trojúhelník je určen (lze ho sestrojit ), jsou li dány: (věty o určenosti trojúhelníků)
a) tři jeho strany splňující trojúhelníkové nerovnosti
b) dvě strany a dutý vnitřní úhel, který ty strany svírají
c) dvě strany a dutý úhel proti větší z nich
d) jedna strana a dva duté úhly, jejichž součet je menší než úhel přímý

Podobnost trojúhelníků:
Dva trojúhelníky ABC a A´B´C´ se nazývají podobné, když jejich odpovídající si strany jsou úměrné. k = poměr podobnosti. k > 1 = zvětšení, 0 < k < 1 = zmenšení.
Pro libovolné k > 0 mají podobné trojúhelníky shodné vnitřní úhly.

Dva trojúhelníky jsou podobné: (věty o podobnosti trojúhelníků)
a) shodují-li se ve dvou úhlech (věta uu)
b) jsou-li rovny poměry dvou stran a shodné úhly jimi sevřené (věta sus)
c) jsou-li rovny poměry dvou stran a shodné úhly proti větším z nich (věta Ssu)

Věty vyplývající z podobnosti trojúhelníků:
1. Dva trojúhelníky jsou podobné, jsou-li jejich odpovídající si strany rovnoběžné, nebo navzájem kolmé.
2. Dva pravoúhlé trojúhelníky jsou podobné, shodují-li se v jednom ostrém úhlu nebo v poměru dvou odpovídajících si stran.
3. Dva rovnoramenné trojúhelníky jsou podobné, shodují-li se v úhlu při základně nebo v úhlu při vrcholu.
4. Každé dva rovnostranné trojúhelníky jsou si podobné.


Důležité věty v trojúhelníku:

1. Eukleidova věta o výšce: Jsou-li v pravoúhlém trojúhelníku v velikost výšky, c1, c2 velikosti obou úseků přepony (tj. úseček, které na ní vytíná pata výšky), platí:
v2 = c1 . c2

2. Eukleidova věta o odvěsně: Jsou-li v pravoúhlém trojúhelníku a, b velikosti odvěsen, c velikost přepony, c1, c2 velikosti úseků přepony přilehlých k odvěsnám a, b, platí:
a2 = c . c1
b2 = c . c2


3. Pythagorova věta: Jsou-li a, b velikosti odvěsen, c velikost přepony pravoúhlého trojúhelníka, platí: c2 = a2 + b2
Obrácení Pythagorovy věty: Platí-li pro velikosti stran trojúhelníka vztah a + b = c , je tento trojúhelník pravoúhlý a c je jeho přepona.

4. Goniometrické funkce argumentu a (0 < a < 90 ):
sinus a je poměr protilehlé odvěsny k přeponě. sin a = a/c
kosinus a je poměr přilehlé odvěsny k přeponě. cos a = b/c
tangens a je poměr protilehlé odvěsny k přilehlé odvěsně. tg a = a/b
kotangens a je poměr přilehlé odvěsny k protilehlé odvěsně. cotg a = b/a
Řešení trojúhelníka trigonometricky

Úlohu určit z daných prvků trojúhelníka všechny ty jeho základní prvky, které nejsou dány, označujeme jako řešení trojúhelníka. Metody řešení trojúhelníků užitím goniometrických funkcí tvoří tzv. trigonometrii.

Základní trigonometrické věty:
1. Věta sinová: V libovolném trojúhelníku ABC platí: a : sina = b : sin b = c: sin g = 2r tj. poměr libovolné strany trojúhelníka a sinu protějšího úhlu je roven dvojnásobku poloměru kružnice opsané trojúhelníku.
a : b = sin a : sin b, b : c = sin b : sin g, c : a = sin g : sin a
tj. poměr dvou stran trojúhelníka se rovná poměru sinů protilehlých úhlů.
2. Věta kosinová: V libovolném trojúhelníku ABC platí:
a2 = b2 + c2 - 2bc cos a
b2 = a2 + c2 - 2ac cos b
c2 = a2 + b2 - 2ab cos g
tj. druhá mocnina strany trojúhelníka je rovna součtu druhých mocnin zbývajících stran
zmenšenému o dvojnásobný součin těchto stran a kosinu úhlu jimi sevřeného.

Pythagorova věta a trigonometrické vzorce pro pravoúhlý trojúhelník jsou zvláštními případy sinové a kosinové věty pro g = 90.

3. Věta tangentová:



4. Vzorce pro goniometrické funkce polovin vnitřních úhlů trojúhelníka:




Příklad: Ze všech trojúhelníků s danou stranou a a daným úhlem a ležícím proti ní najděte trojúhelník s největším obvodem.
Řešení: Podle sinové věty a : sina = b : sin b = c: sin g, takže





Obvod:







Protože a > 0, sin a/2 > 0, je obvod největší, když sin (a/2 + b) = 1 čili když a/2 + b = 90, pak také a/2 + g = 90, takže b = g, tj. trojúhelník s největším obvodem je rovnoramenný.

Konstrukce užitím geometrických míst

V konstrukčních úlohách užívá středoškolská matematika eukleidovských konstrukcí složených ze sestrojování bodů, přímek a kružnic.
a) Bod se sestrojí tak, že zvolíme jeho polohu v rovině nebo jej určíme jako společný bod přímek nebo kružnic.
b) Přímka se sestrojí tak, že se určí dva její body.
c) Kružnice se sestrojí tak, že se určí její střed a poloměr.

Jsou dva druhy konstrukčních úloh:
a) Úlohy polohové: zde je určeno přesné umístění daných prvků.
b) Úlohy nepolohové: zde je poloha aspoň jednoho z daných prvků libovolně volitelná.

Postup řešení konstrukční úlohy:
1. fáze: rozbor
2. fáze: formulace konstrukčního předpisu (konstrukce)
3. fáze: zkouška (důkaz konstrukce)
4. fáze: diskuse (stanovení počtu řešení)

Příklad: Sestrojte trojúhelník, je-li dán úhel g, poloměr r kružnice opsané k1 a poloměr q kružnice vepsané k2.
Rozbor: Budiž S1 střed kružnice opsané k1, S2 střed kružnice vepsané k2. V kružnici k1 je úhel g = < ACB úhel obvodový, 2g = < AS1B úhel středový.Ten nám vymezuje stranu AB = c.
Střed vepsané kružnice leží v průsečíku os vnitřních úhlů. Proto < S2AB = a/2, < S2BA = b/2, takže < AS2B V = f = 180 - (a/2 + b/2) = 180 - (90 - g/2) = 90 + g/2. Proto bod S2 leží na geometrickém místě bodů, z nichž je vidět stranu AB pod zorným úhlem 90 + g/2. Tímto geometridkým místem jsou dva kruhové oblouky. Bod S2 leží na přímce m rovnoběžné se základnou AB ve vzdálenosti q. Tečny AT1 a BT2 sestrojené z vrcholů A a B ke kružnici k2 se protnou ve vrcholu C.





V důkazu konstrukce prokážeme, že polopřímky AT1 a BT2 mají vždy společný bod. Je to proto že součet < T1AB + < T2BA je úhel dutý, neboť < T1AB = 2. < S2AB, < T2BA = 2.
< S2BA, takže < S2AB + < S2BA = 180 - < A S2B = 180 - (90 + g/2) = 90 - g/2, a tedy
< T1AB + < T2AB = 180 - g, což je úhel dutý.
Úloha nemá řešení, když je q tak velké, že přímka m nemá s obloukem o žádný společný bod. Z trojúhelníka ABS1 plyne, že AB = 2r . sin g. Výška oblouku o nad tětivou AB je v = AB/2 . cotg f/2 = r . sin g . cotg (45 + g/4). Úloha tedy nemá řešení když q > r . sin g . cotg (45 + g/4).
Řešení trojúhelníka analyticky

Analytická geometrie aplikuje metodu souřadnic, která vyjadřuje geometrické útvary pomocí vztahů mezi souřadnicemi.Využívá pravoúhlé soustavy souřadnic s počátkem v bodě 0 a osami x a y.
Bod se zadává uspořádanou dvojicí reálných čísel, tzv. pravoúhlých souřadnic bodu.
Vektor je množina všech souhlasně orientovaných stejně velkých úseček.
Rovnice přímky: - směrnicový tvar rovnice přímky: y = kx + q, k = tg f - směrnice přímky
- obecný tvar rovnice přímky: ax + by + c = 0
- parametrické rovnice přímky: X = X1 + tu, kde t náleží R
Směrový vektor přímky: každý nenulový vektor rovnoběžný s danou přímkou.
Dvě přímky jsou navzájem kolmé, pokud: - k1 . k2 = -1: součin jejich směrnic je roven -1
- u . v = 0: jsou si navzájem kolmé jejich směrové
vektory

7 divů světa

11. prosince 2007 v 14:20 | Fogytko |  Referáty
1. Pyramidy
Nedaleko od břehu řeky Nil se vysoko nad pouští vypínají slavné egyptské pyramidy postavili je staří Egyptané téměř před 5000l éty.Jsou nejstarší ze starobylý sedmi divu světa a jako jediné zustaly stát až dodneška.
Pyramidy byly budovány jakohrobky králu starého Egypta.Starší Egyptané věřili v posmrtný život,aproto aby zajistili svým králum vše potřebné pro následný posmrtný život,pochovávali spolu s nimi ruzne osobní předmety a poklady.V hrobkách pyramid objevili archeologové klenoty,potraviny,části nábytkuhudební nástroje a loveckou výstroj.Největší anejpusobivější je Velká pyramidau Gízy.Dokončili ji roku 2580 před n.l.prokráleCHufewa.Stavěly ji tisíce mužu téměř 30let.

2.Visuté zahrady v Babyloně
Ani jeden ze sedmi divu světa ne dráždil lidskou obrazutvornost tolik, jako visuté zahrady v Babyloně. Nepsal o nich žádný spisovatel té doby,ale pověsti o nich se ustně šířili po celém světě a staly se legendouo pozemském ráji uprostřet pouště.
Jeden římský spisovatel navštívil zahrady dlouho po pádu Babilonu a našel je ještě zachované .Popsal je jako řadu arkádových teras,postavených napostavených na zpusob pyramidy,jedna nad druhou.Valy, kterýmibyly zahrady obehnány dosahovaly šířky7,6m.Každá terasa měla dostatek hlíny pro rust stromu exotické rostlinya květypo krývaly terasyjako vodopády.Cypřišové stromy a palmy poskytovaly stín a vzduch byl těžký od vuní aromatickýchrostlin a květu.

3.Diova socha
Roku 433 před n.l. řecký sochař Feidiás dokončilv Olympii velkolepou sochu Dia (1.pád zeus),hlavního boha řeku.Socha byla umístěna v chrámu postaveném speciálně pro ni.Brzy po svém vzniku byla považována za jeden z divu světa.Pro řeky se stala symbolem dokonalosti.Každoročněpřicházeli tisíce lidí do svatyně v Olimpii vzdád holt diovi.
Socha zabírala celou šířku chrámové lodi.jeden z tehdejších spisovatelu napsal,že byla vysoká 12m a kdyby se sedící zeus mohl postavit,hlavouby zbořil střechu.socha vydržela v chrámupo staletí, ale svatyně byla v dobách římskénadvlády značně zanedbaná.Roku 394n.l. byla socha pravděpodobně převezena do Konstantibulu,kde ji nakonec zřejmě zničil ohen.

4. Artemidin CHrám
Kolem roku 550 před n.l.následně po dobití řeckého města Efesos na pobřeží Malé Asie. dal Lýdský král Kroisos vybudovat nádherný chrám,který byl zasvěcen bohyni Artemis.Uvnitř chrámu byla svatyně,ve které byla umístěna překrásná socha bohyně,ozdobgena drahokamy a vzácnými kovy.
CHrám se stal slavným a lákal věřící ze širokého okolí.Jedné noci roku356 př. n. l. šílenec jménem Hérostatos chrám podpalil.Střecha se propadla ,sloupy se zřítili,a socha padla na zem. Po nekolika letech dobyl Efesos Alexandr Makedonskýa rozhodl se znovu vybudovat Artemidin chrám.DO roku 250 př. n. l. byl chrám obnoven do puvodni krasya bylzařazován mezi sedm divu sveta.Alexandr Makedonský se nedozil splneni sveho snu.nebot obyvatelé Efesu potřebovali na obnoveni Artemidina chrámu plných 120 let.

5.Mauzoleum v Halikarnássu
Král Mausolos 2.vládlv Karii,části dnešního turecka,ve 4.století př. n. l. byl to ctižádostivý panovník.který napadal mnohá sousedníměsta a státy.Za penízez kořisti vydoval hlavní město Halikarnássos.Ke konci svého životase král Mausolos rozhodlsi hrobku, která by symbolizovala jeho moc a slávu. CHtěl aby to byla nejkrásnější hrobka,jakou kdo kdy viděl,a proto našetřil prostřetky a výdaji.Dokončenáhrobka byla tak nádherná,že ji pojmenovali po králi Mausolovi--Mauzoleum

6.Rhodský Kolos
Ve staré mitologii Byl ostrov Rhodos,ležící poblíž tureckého pobřeží,ostrovem boha slunce Hélia Podle legendy se Obyvatelé Rhodu ubránili roku 304 př. n. l. invazi vetřelcu a v hlavním rhodském přístavu Lindos postavili sochu Hélia jako projev díkuvzdáníza jeho pomoc.
Nikdo přesněneví kde socha stála a jak vypadala. Někteří vědci si myslí že stála rozkročena při vstupu do přístavu,takže lodě proplouvaly pod jejíma nohama. Pravdepodobnější verze ja ta , která tvrdí, že socha stala na okraji mestaa tvář mela obráconoa k přístavu.

7.Faros v Alexandrii
Roku 279Př. n. m. byl po 20 letech dokončen maják v Alexandrii a byl hne vyhlašen za jeden z sedni divu světa.Maják dostal jméno podle ostrova faros.Ostrov ležel před přístavem Alexandrie a s pevninou byl spojen hrází.Maják se zvedal do výšky 140m a lodě ho mohlyvidět z moře na vzdalenoat mnoha mil

Florbal 10.12

10. prosince 2007 v 15:10 | Kindloska |  Úspěchy
Dnes kluci ze 6 a 7 třídy hráli florbal a postoupili do dalšiho kola . Další kolo se bude konat ve čtvrtek 13.12 tak jim držíme palce!!

Ceník

10. prosince 2007 v 13:49 | Langoš |  Jídelna
Změna ceny obědů od 1. 9. 2005
1. - 4. třída________________20,-Kč
5. - 9. třída________________22,-Kč
učitelé a zaměstnanci________23,-Kč
studenti SŠ________________23,-Kč
cizí strávníci_______________46,-Kč
Obědy lze vydávat do přinesených nádob pouze první den nemoci!!!!!!
Jsme školní stravovací zařízení, nelze jídlo vydávat do přinesených nádob.

Řád školní jídelny

10. prosince 2007 v 12:50 | Langoš |  Jídelna
Vnitřní řád Školní jídelny ZŠ Molákova
čl.1 -základní ustanovení
V jídelně se žáci chovají podle pokynů dozírajících a podle řádu školní jídelny. Při porušování tohoto řádu je možné žáka přechodně vyloučit ze stravování písemným sdělením rodičům.
čl.2 - placení stravného
Žák do konce měsíce odevzdá potvrzení o zaplacení stravného a zakoupí si osobní kartičku do snímacího přístroje. S tou se přihlašuje u výdeje před vydáním obědu. Snímací přístroj odečítá jednotl.vyzvednuté obědy.
čl.3 - chování v jídelně
Žáci v jídelně neběhají, nehlučí, nepředbíhají. Nevstupují do provozních prostor, dbají na pořádek. Odnášejí použité nádobí na určené místo. Uklidí po sobě místo, pokud ho znečistí - utřou stůl, atd.
Své věci ukládají v šatně.
Žáci se zdržují v prostoru před jídelnou pouze při dozoru dospělých.
V případě úrazu se žák obrátí na učitele, který koná dozor, nebo vedoucí ŠJ.
Pokud mají žáci připomínky k provozu ŠJ nebo k jídlům, obrací se na vedoucí ŠJ nebo ředitele školy.
ZŠ Molákova, Za Invalidovnou 579/3
Mgr.Ivana Samková, řed.školy
Školní jídelna při ZŠ Molákova patří mezi nejmoderněji vybavené školní kuchyně - v provozu po rozsáhlé rekonstrukci po povodních od 1.12.2003. Je vybavena nejmodernější kuchyňskou technologií, která odpovídá současným požadavkům.nabízíme na výběr ze dvou jídel - Stravujeme žáky karlínských škol, mateřskou školu, cizí strávníky.
Vedoucí Školní jídelny: p. Jana Staňková, tel. 284812087